Označení sídla podnikatele

Zákonný požadavek na označení sídla podnikatele ve smyslu ust. § 31 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (díle jen „ŽZ“) je naplněn pouze tehdy, je-li označení sídla podnikatele viditelné z veřejně přístupného místa (veřejného prostranství), případně, je-li k němu zajištěn přístup veřejnosti.

Touto právní větou lze shrnout Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2023, sp. zn. 4 As 17/2023 (dále jen „Rozsudek“).

Magistrát města Kladna udělil dotčené akciové společnosti pokutu ve výši 2.000 Kč z důvodu, že dostatečně nezajistila viditelné označení obchodní firmy a identifikačního čísla na adrese svého sídla. V tomto konkrétním případě byl sídlem společnosti rodinný dům, přičemž předmětné označení se nacházelo pouze u vchodových dveří, které však nebyly vidět z ulice. Žádné jiné označení, ať již na vstupních vrátkách, či oplocení nebylo patrné. Nedostatečnost takového označení byla shledána v rozporu s ust. § 31 ŽZ, jehož účelem je zajistit transparentnost podnikatelského prostředí vůči orgánům státní správy a třetím osobám.

Společnost, jež byla uznána vinou ze spáchání přestupku podle ust. § 62 odst. 1 písm. j) ŽZ, s uloženou pokutou nesouhlasila a podala žalobu na zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje (dále pouze „KÚ“), kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Kladna.

Správní soud dal žalobkyni za pravdu v tom, že požadavek na viditelnost označení sídla může být splněn i za situace, kdy toto označení není viditelné z veřejně přístupného místa, nicméně poukázal na to, že: „Parametry § 31 odst. 2 ŽZ tak splní takové označení, které mohou dotčené osoby reálně a za přiměřených podmínek spatřit․ Nemůže je splnit takové označení, které je skryté, nečitelné či umístěné na neobvyklém místě.“ Přesto Krajský soud v Praze tuto žalobu zamítl s odůvodněním, že společnost pochybila, když nezajistila k tomuto označení přístup.

Proti tomuto rozsudku brojila společnost kasační stížností, v níž namítala, že správní soud jedním dechem označil výklad ust. § 31 odst. 2 ŽZ ze strany KÚ za nepřiměřeně extenzivní, avšak následně se dopustil obdobného pochybení, kdy povinnost viditelného označení sídla spojil s povinností podnikatele zajistit k tomuto označení přístup. Za nesprávnou úvahu lze také označit takový výklad, který by stanovoval odlišné náležitosti pro označení sídla nacházejícím se v kancelářských komplexech či rodinných domech.

Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou a upozornil na rozdílnost zákonných požadavků na označení sídla x označení provozovny, kdy toto nelze pojmově ani obsahově směšovat. Závěrem uvedl, že označení sídla podnikatele musí oproti označení provozovny splňovat pouze požadavek viditelnosti označení sídla, přičemž podnikající subjekty jsou povinny se jím řídit a orgány veřejné správy jsou oprávněny jeho nerespektování trestat.

Na základě výše uvedených závěrů je tedy nepochybné, že zákonodárce předmětným ustanovením zamýšlel stanovit povinnost označit viditelně sídlo pro všechny podnikatele bez ohledu na druh podnikání nebo existenci provozovny, a to přímo z místa, na které má veřejnost přístup, tj. nikoli jen z veřejně přístupného místa ve smyslu veřejného prostranství, tedy místa, kde se může veřejnost zcela bez omezení pohybovat, ale též z místa, k němuž je veřejnosti umožněn přístup.

Požadavek viditelnosti označení sídla podnikatele má kromě informační funkce sloužit i jako jakási prevence zastřených a skrytých sídel, a tím přispět k ochraně spotřebitele.

autor: Mgr. Jana Hadová