Nestrannost soudu a respektování práva na presumpci neviny

Jedna z nejvýznačnějších zásad trestního řízení je zásada presumpce neviny. Ustanovení § 2 odst. 2 trestního řádu nám říká, že dokud není odsuzujícím rozsudkem soudu vyslovena vina, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen.

Nejvyšší soud ve svém nedávném rozhodnutí ze dne 19. 09. 2023, sp. zn. 8 Tdo 546/2023 v duchu ustálené rozhodovací praxe ESLP a SDEU zdůraznil zásadní význam této zásady v případech, kdy se týž soudce mj. podílí jak na předchozích rozhodnutích o vině skupiny spoluobviněných, tak i na pozdějším rozhodnutí o vině dalších spoluobviněných.

Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí poukázal na potřebu předcházet vzniku objektivně oprávněných pochybností o nestrannosti rozhodujícího senátu, resp. soudce.

Nejvyšší soud v projednávané trestní věci rovněž vytkl to, že soud prvního stupně opakovaně v rámci dohody o vině a trestu jiného obžalovaného užil takové slovní formulace, které vzbudily poměrně jasnou predikci konkrétního zapojení všech dalších spoluobviněných (kteří nebyli stranou dohody o vině a trestu) do posuzované trestné činnosti, přestože o jejich trestní odpovědnosti bylo meritorně rozhodováno až v pozdější fázi trestního řízení.

Výše pospaným způsobem soud prvního stupně porušil zásadu, podle které se každý obviněný považuje za nevinného, dokud jeho vina nebyla prokázána zákonným způsobem. Navíc soud prvního stupně rozhodoval přesto, že byl z uvedeného důvodu vyloučen (§ 30 odst. 1 tr. ř.). Toto pochybení nenapravil svým rozhodnutím ani odvolací soud.

Nejvyšší soud proto uzavřel, že soudy při posuzování otázky nestrannosti soudu a respektování práva na presumpci neviny porušily pravidla spravedlivého procesu a rozhodovaly v rozporu s již zmíněnou zásadou presumpce neviny.

Zásada presumpce neviny musí být respektována také při formulaci dohod o vině a trestu tak, aby byla ctěna a chráněna práva třetích osob.

autor: Mgr. Jana Hadová