Krok vzad v případě užívání elektronického podpisu?

Tímto článkem bychom rádi širokou veřejnost upozornili na nový, poněkud neočekávaný výklad soudů ve vztahu k užívání elektronického podpisu. Výklad zvolený aktuálně Vrchním soudem v Praze do značné míry omezuje využívání elektronických podpisů a lze jej tak chápat jako určitý krok zpět v celkové snaze o elektronizaci justice a zjednodušení v přístupu k soudům a také změnu v dosavadní praxi.

Vrchní soud v Praze dne 28.6.2023 vydal v insolvenčním řízení rozhodnutí č.j. VSPH 610/2023-A-122 (dále jen „rozhodnutí“). Pro potřeby této aktuality není potřeba čtenáře podrobně seznamovat s celou projednávanou kauzou. V tomto článku pouze poukážeme na nejdůležitější části odůvodnění citovaného rozhodnutí, týkající se právní úpravy a dosavadního vývoje judikatury, přičemž právě na tyto závěry bylo Vrchním soudem v Praze v citovaném rozhodnutí poukazováno.

Vrchní soud v Praze dospěl na základě výkladů právních ustanovení a předchozích rozhodnutí soudů k závěru, že zaběhlé postupy nižších soudů, především soudů insolvenčních, kterými tyto soudy akceptují kvalifikované elektronické podpisy v návrzích na zahájení insolvenčního řízení, nebo oddlužení, či v jiných podáních adresovaných soudům v insolvenčních věcech, na místo vlastnoručních podpisů s jejich úředním ověřením, jsou chybné. Dle vysloveného názoru by soudy měly listiny podepsané kvalifikovaným elektronickým podpisem, který není evidován v základních registrech obyvatel pro příslušnou podepisující osobu, považovat za vadné a neobsahující zákonem požadované náležitosti. Dle soudu musí být i v případě takových podpisů požadováno jejich ověření, stejně jako v případě podpisů vlastnoručních.

Soud v rozhodnutí poukazoval především na znění § 6 odst. 2 zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů (dále jen ZPDS). Podle tohoto ustanovení platí, že pokud „právní předpis stanoví požadavek úředního ověření podpisu, považuje se za splněný využitím uznávaného elektronického podpisu, pokud lze s využitím údajů základního registru obyvatel (dále jen registr obyvatel) nebo portálu veřejné správy ověřit, že kvalifikovaný certifikát pro elektronický podpis, na jehož základě podepisující vytvořil uznávaný elektronický podpis na dokumentu, patří podepisujícímu.“

V další části odůvodnění rozhodnutí ve vztahu k tomuto § 6 ZPDS soud uvedl:

„K naplnění požadavku úředně ověřeného podpisu:

[1] V usnesení ze dne 30. 7. 2019, sen. zn. 29 NSČR 133/2017, Nejvyšší soud uzavřel, že i vyšší formy elektronických podpisů s nejvyšší mírou důvěryhodnosti jsou ekvivalentem pouze vlastnoručnímu běžnému fyzickému podpisu.

Zaručený elektronický podpis (ani jiný elektronický podpis) proto není ekvivalentem úředně ověřeného podpisu, ani nemá stejné účinky. Úředně ověřený podpis neměl a nemá odpovídající elektronickou podobu. K těmto závěrům se Nejvyšší soud přihlásil i v usnesení ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. 29 NSČR 106/2018 (v němž doplnil, že tento závěr není dotčen ani novelizací insolvenčního zákona provedenou zákonem č. 64/2017 Sb., kterým byl do insolvenčního zákona s účinností od 1. 7. 2017 vložen § 80a), a v usnesení ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. 29 ICdo 110/2018.

[2] K uvedeným závěrům Nejvyššího soudu je nutno dodat, že jakkoli v době jeho rozhodování neexistovala elektronická obdoba ověřeného podpisu, bylo lze i k podání učiněnému v elektronické podobě připojit výstup konverze listiny s úředně ověřeným podpisem ve smyslu § 22 ZEÚ, a tím naplnit požadavek úředně ověřeného podpisu v elektronickém podání. Citované závěry Nejvyššího soudu stran neexistence elektronického ekvivalentu úředně ověřeného podpisu je však nutno relativizovat v důsledku přijetí ZPDS, který s účinností od 1. 7. 2022 upravuje možnost nahrazení úředně ověřeného podpisu elektronickým podpisem, avšak pouze za tam stanovených podmínek. V případě ustanovení § 6 odst. 2 ZPDS (které v projednávané věci připadá v úvahu) – jak i vyslovil Ústavní soud v usnesení ze dne 4. 4. 2023, sp. zn. III. ÚS 752/23- je podmínkou pro využití elektronického podpisu jako alternativy k úředně ověřenému podpisu, že si podepisující zapíše údaje o sériovém čísle kvalifikovaného certifikátu podpisu do příslušné databáze vedené veřejnou správou. Je to pak právě toto sériové číslo kvalifikovaného certifikátu elektronického podpisu, kterým se podepisující identifikuje a identifikuje se jím zároveň i vydavatel použitého elektronického podpisu. Odvolací soud proto uzavírá, že v poměrech právní úpravy účinné od 1. 7. 2022 lze elektronický podpis považovat za ekvivalent úředně ověřeného podpisu, avšak pouze za podmínek stanovených § 6 ZPDS; v ostatních případech má elektronický podpis (ve všech jeho formách) účinky pouze prostého fyzického podpisu.

V projednávané věci navrhovatel podal prostřednictvím své právní zástupkyně (advokátky) insolvenční návrh. Tento návrh byl advokátkou podepsán jejím uznávaným elektronickým podpisem; jelikož nebyl ověřen ve smyslu § 6 odst. 1 ZPDS, musela by jej dle § 6 odst. 2 ZPDS advokátka vytvořit na základě kvalifikovaného certifikátu pro elektronický podpis, ten však dle registru obyvatel nemá zapsán. Její podpis na insolvenčním návrhu tak nelze považovat za úředně ověřený, resp. nelze uzavřít, že v daném případě byl naplněn požadavek úředně ověřeného podpisu způsobem stanoveným § 6 ZPDS.“

Výsledek tohoto insolvenčního řízení byl s ohledem na výše uvedené proto takový, že i přesto, že insolvenční soud vydal v dané věci vyhlášení o zahájení insolvenčního řízení, a insolvenční řízení ve věci dlužníka vedl, shledal následně Vrchní soud v Praze, že v důsledku absence řádného podpisu insolvenčního návrhu nemůže být k tomuto návrhu dle § 97 odst. 2 insolvenčního zákona vůbec přihlíženo, a nemohlo proto ani řádně dojít k zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužníka.

Za situace, kdy zákon připouští podpis obdobných návrhů kvalifikovaným elektronickým podpisem, lze přinejmenším se závěry obsaženými v tomto rozhodnutí polemizovat.

S ohledem na shora uvedené ale doporučujeme, aby za účelem vyloučení vadnosti podaní z důvodu absence úředně ověřeného podpisu dle § 6 ZPDS, došlo v případě subjektů, kteří takové návrhy soudům směřují, k registraci jejich kvalifikovaného elektronického podpisu v Registru obyvatel. Dle závěrů tohoto rozhodnutí totiž platí, že pouze kvalifikovaný elektronický podpis evidovaný v Registru obyvatel je považován za úředně ověřený a pouze tímto podpisem lze bez další potřeby ověřování podepisovat i dokumenty, na kterých zákon vyžaduje úředně ověřený podpis.

autor: Mgr. Klára Voznicová