Změna odpovědnosti provozovatele potravinářského podniku?

V souvislosti s rozsáhlou novelizací zákona o přestupcích, která dopadá i na stěžejní zákon o potravinách, si dovolujeme zmínit její možný dopad na fungování potravinářského průmyslu.

Dle zákonné definice uvedené v čl. 3 Nařízení (ES) č. 178/2002 se provozovatelem potravinářského podniku (dále jen „PPP“) rozumí fyzická nebo právnická osoba, odpovědná za plnění požadavků potravinového práva v potravinářském podniku, který řídí. Nařízení dále definuje potravinářský podnik jako veřejný nebo soukromý podnik, ziskový nebo neziskový, který vykonává činnost související s jakoukoliv fází výroby, zpracování a distribuce potravin.

Dosavadní právní úprava v zákoně č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích (dále jen „zákon o potravinách“) vymezovala v § 17i odpovědnost právnické osoby, která provozuje potravinářský podnik jako odpovědnost objektivní. Tento druh odpovědnosti ve správním trestání fakticky znamená, že provozovatel je odpovědný za protiprávní stav, bez ohledu na své zavinění. Ke dni 1. 7. 2017 došlo k nabytí účinnosti zákona č. 183/2017 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpovědnosti za přestupky. Přijetím tohoto zákona došlo ke zrušení ustanovení § 17i zákona o potravinách.

Nabízí se proto otázka, zda touto změnou zanikl výrazný nepoměr mezi pachatelem přestupku a dozorujícím orgánem?

Řízení o přestupcích se od doby nabytí účinnosti novelizace ve sporech s dozorovým orgánem bude řídit novým zákonem o přestupcích, tedy zákonem č. 250/2016 Sb., o odpovědnostech za přestupky a řízení o nich. Z výkladu ustanovení § 20 a § 21 plyne, že právnická osoba se může dopustit přestupku opět bez ohledu na zavinění.

Nejvyšší správní soud ve své judikatuře (viz. např. 4 As 49/2004) konstantně dovozuje, že z dikce zákona je zřejmé, že odpovědnost PPP je vybudována na objektivním principu. To znamená, že PPP odpovídá bez ohledu na zavinění. V tomto případě se tedy prolamuje jinak obecná zásada, že fyzická či právnická osoba odpovídá za trestná jednání na základě zavinění, což znamená, že subjektivní stránka se u deliktů dle zákona o potravinách vůbec nezkoumá.

Vzhledem k vývoji ustálené praxe soudů a možné interpretace nového přestupkového zákona, tedy zákona č. 250/2016 Sb., o přestupcích, se kloníme k závěru, že se o zásadní změnu koncepce potravinářského práva jednat nebude. Subjekty pohybující se v tomto odvětví tedy v případném sporu nadále zůstávají v nerovném postavení založeném právě objektivní odpovědností.

Vzhledem k výše uvedené definici se PPP rozumí výrobce, prodejce, skladovatel nebo i přepravce potravin. Konstrukce objektivní odpovědnosti je problematická především proto, že za určitých okolností jakýkoliv článek distribuce potravin odpovídá za porušení předpisů, které nastalo před tím, než se potravina dostala do sféry jeho vlivu, např. u jiných subjektů zapojených v daném řetězci.

Typickým negativním jevem je postihování konečného prodejce. Dojde-li kontrolní orgán Státní zemědělské a potravinářské inspekce (dále jen „SZPI“) k závěru, že je v prostorách prodejce spotřebitelům nabízen výrobek, který je v jakémkoliv rozporu s předpisy potravinářské legislativy, postihne právě prodejce. Tento prodejce má, mimo jiné, povinnost vyřadit nevyhovující potraviny z prodeje. V případě, že dojde ke zjištění protiprávního stavu, je z pohledu dozorujícího orgánu irelevantní, zda zavinění způsobil postihovaný prodejce, či je za něj (například v obchodněprávní rovině dodáním vadného plnění) odpovědný výrobce, či kterýkoliv z předchozích článků výrobně-obchodního řetězce.

Kontrola stavu a kvality potravin v souladu s často velice přísnou a striktně formalistickou právní úpravou je časově a finančně náročný proces. U některých typů potravin a souvisejících nároků na ně, postačuje vizuální či senzorická kontrola. Pro mnoho výrobků je však nezbytné odborné zkoumání v akreditované laboratoři, zejména k prověření souvisejících povinných parametrů. Dle ustanovení § 17i zákona o potravinách existuje jediná možnost prolomení objektivní odpovědnosti pouze v tom případě, že PPP potraviny vhodným způsobem zkontroloval, a výsledek testů vyhověl nárokům, ukládaných zákonem. Pouze v tomto případě má PPP možnost liberovat se z případného zjištění dozorového orgánu, a nebýt tak odpovědný za porušení povinností svého dodavatele.

Za vhodné považujeme upozornit na skutečnost, že PPP je dle výše uvedené definice i drobný živnostník, provozující smíšené zboží, či prodávající občerstvení k přímé spotřebě. Dále jím může být i podnikající fyzická osoba, distribuující drobné cukrovinky jako firemní reklamní předměty. V praxi si lze jen těžko představit, aby si tyto subjekty pro každou přijatou šarži surovin či potravin zajišťovaly mikrobiologické vyšetření. Jsou dokonce zaznamenány případy, kdy byl provozovatel večerky postihnut za nabízení vína, u kterého nebyly dodrženy nároky na označování výrobku s ohledem na geografickou polohu použitých surovin.

Při následné snaze o ochranu před výše uvedeným často zaznívá argumentace, že za protiprávní vztah odpovídá konkrétní zaměstnanec, který neplnil řádně své povinnosti jinak řádně a precizně formulovaného systému HACCP (obligatorně vyhotovovaný systém kontroly kritických bodů v potravinářské provozovně). S ohledem na výše uvedené bývá tato obrana zpravidla nepřípustná, resp. neúčinná. V judikatuře krajských soudů bylo dovozeno, že selhání jednotlivce musí odhalit kontrolní systém provozovatele. Zaměstnavatel má však právo hojit se na pochybení zaměstnance až do výše limitace náhrady škody dle zákoníku práce.

V případě ekonomicky silného subjektu se nabízí argumentace nemožností kontroly z důvodu uvedených v zákoně č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití. Častým jevem je odkázání na ustanovení § 4 tohoto zákona s tvrzením, že prováděním kontrol v rámci dodavatelsko-odběratelských vztahů se jedná o zneužití významné tržní síly. Ani tento argument však objektivní odpovědnost neprolomil. Krajský soud v Plzni ve svém rozhodnutí (viz. 30 A 224/2015) dovodil, že kontrolu v provozovně dodavatele nelze vyložit jako zneužití významné tržní síly.

Vysoká sankce hrozí PPP i v případě, že nabízené potraviny sice jsou v nesouladu s právními předpisy, ale žádné ohrožení zdraví spotřebitelů však nehrozí. Tímto může být například klamavé označení krajiny původu potravin. Ustálená soudní praxe dovozuje, že potencionální spotřebitelé byli ohroženi (postačuje ohrožení) na svých právech i tak, že vydali své finanční prostředky, za něž mají právo získat potravinu nejen zdravotně bezpečnou, ale i odpovídající všem deklarovaným parametrům.

V posledních letech dochází k výraznému navyšování ukládaných pokut. Dozorový orgán při udělování výše sankce zohledňuje, zda se jednalo o vadu zjevnou či nezjevnou. Vada zjevná je odhalitelná již pouhým smyslovým vnímáním. Takto lze spolehlivě rozpoznat zápach, změnu barvy, či plesnivění potravin. Vadou nezjevnou může být například výskyt aflatoxinů či překročení povoleného obsahu těžkých kovů. Nezjevné vady jsou často odhalitelné pouze v laboratoři se specializovaným vybavením. Za porušení zákona hrozí dle § 17f zákona o potravinách pokuta až do výše 50.000.000 Kč.

Závěrem shrnujeme, že novelizace zákona o přestupcích a s tím související změna zákona o potravinách zřejmě nepřinese zásadní změnu v přísně pojaté koncepci trestání PPP ze strany dozorových orgánů.

autor: JUDr. Lenka Příkazská