Vrácení podniku při neplatnosti smlouvy o prodeji

Nejvyšší soud České republiky se ve svém rozsudku sp.zn. 32 Cdo 5095/2015, ze dne 21.11.2017 zabýval otázkou vrácení podniku při neplatnosti smlouvy o prodeji podniku a dalšími nároky převádějícího s ohledem na skutečnost, že skladba vraceného podniku je zákonitě jiná (často menší), než byla při jeho převodu na nabyvatele.

Nejvyšší soud vycházel ve svém rozhodování již ze své dřívější judikatury, když judikoval, že je-li předmětem neplatné smlouvy o prodeji podniku podle jejího obsahu skutečně podnik (tj. splňuje-li předmět převodu definiční znaky podniku) a je-li to, co bylo v souladu s § 457 obč. zák. vráceno, rovněž podnikem, pak jeho vrácením kupující splnil svou povinnost vrátit plnění z neplatné smlouvy podle § 457 obč. zák., a to bez zřetele na to, že skladba podniku při jeho vrácení bude oproti stavu v době jeho odevzdání kupujícímu nutně jiná a s největší pravděpodobností bude jiná (tj. třebas i menší) hodnota (obvyklá cena) podniku. Právně významné z hlediska splnění povinnosti stanovené v § 457 obč. zák. je, že byl vrácen podnik jako celek, jako táž věc hromadná. Domáhá-li se prodávající, jemuž byl podnik podle § 457 obč. zák. vrácen, peněžité náhrady za rozdíl mezi hodnotou podniku při jeho odevzdání kupujícímu podle neplatné smlouvy a jeho hodnotou při vrácení, nemůže jít o nárok podle § 457 obč. zák. (ten byl uspokojen vrácením podniku), nýbrž pouze o náhradu škody.

autor: Mgr. Jakub Jančovič