Ústavně zaručené právo obce na samosprávu při regulaci území v podobě územního plánu

Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti zastupitelstva města Pec pod Sněžkou a nálezem III. ÚS 3817/17 ze dne 14.5.2019 rozhodl, že bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatele na samosprávu podle čl. 8, čl. 100 odst. 1, čl. 104 odst. 2 ve spojení s čl. 104 odst. 4 Ústavy České republiky a jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 36 odst. 2 Listiny základních práva a svobod a současně zrušil rozsudky Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Hradci Králové.

Stěžovatel se ústavní stížností domáhal zrušení rozhodnutí citovaných soudů, jakož i opatření obecné povahy Krajského úřadu Královéhradeckého kraje s tvrzením, že vydáním napadených rozhodnutí a opatření obecné povahy došlo k porušení jeho práva na samosprávu.

Stěžovatel přijal územní plán Pece pod Sněžkou. Jedním z klíčových prvků územního plánu byly tzv. regulační bubliny, které stanovily specifický regulatorní prvek pro oblasti, které byly definovány jako zastavitelné. Regulace byla stanovena fiktivní kružnicí, která obkružovala každou stavbu a jejíž velikost (poloměr) byla dána podle zátěže území, tj. „regulační bublinou“. Podmínkou pro umístění nové stavby tak bylo, aby regulační bublina nové stavby (jejíž velikost by se určila podle její předpokládané zátěže), se vešla mezi regulační bubliny staveb již existujících.

Tento způsob regulace shledal krajský úřad v rozporu se zákonem, resp. vyhláškou č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění pozdějších předpisů, která takový typ regulace nepřipouští a některé části územního plánu zrušil.

Stěžovatel se následně bránil proti rozhodnutí krajského úřadu ve správním soudnictví, avšak neúspěšně, teprve Ústavní soud vyhověl jeho ústavní stížnosti a napadená soudní rozhodnutí zrušil. Dle odůvodnění nálezu „regulace ve formě tzv. regulačních bublin tedy není sama o sobě dle Ústavního soudu v rozporu se stavebním zákonem, jelikož tento stanovuje, že mj. územní plánování sleduje společenský a hospodářský potenciál rozvoje, určuje podmínky pro hospodárné využívání zastavěného území a zajišťuje ochranu nezastavěného území a nezastavitelných pozemků, přičemž se zastavitelné plochy vymezují s ohledem na potenciál rozvoje území a míru využití zastavěného území, nehledě již na samotný fakt toho, kde se území stěžovatele nachází (hledisko ochrany přírody a krajiny). To metoda tzv. regulačních bublin naplňuje. Jistě není a priori na překážku, když v 21. století existuje automatizovaný nástroj, který kontroluje předem jednoznačně stanovená pravidla regulace území, a to i na úseku územního plánování“. Ústavní soud dále dovodil, že vyhláška č. 500/2006 Sb. sice podrobněji upravuje náležitosti obsahu územně plánovací dokumentace, nicméně za situace, kdy obec v samostatné působnosti přijme územně plánovací dokumentaci jako výsledek ústavně zaručeného práva na samosprávu, která obsahuje jiné prvky regulace než cit. vyhláškou upravené, ale tato regulace není v rozporu s příslušnými ustanoveními stavebního zákona, takové jednání obce jako územního samosprávného celku nelze hodnotit bez dalšího jako vybočující z mezí zákonnosti a ústavnosti, nýbrž se jedná o projev jejího ústavně zaručeného práva na samosprávu při regulaci území.

autor: Mgr. Martina Švestková