Ustanovení zákona o Policii ČR umožňující odebírání biologických vzorků zůstávají beze změny
Ústavní soud zveřejnil dne 06. 04. 2022 svůj nález sp. zn. Pl. ÚS 7/18, jímž plénum Ústavního soudu zamítlo návrh Městského soudu v Praze na zrušení ustanovení § 65 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Policii), ve slovech „a odebírat biologické vzorky umožňující získání informací o genetickém vybavení“ (DNA) od osob podezřelých či obviněných, osob nacházejících se ve výkonu trestu odnětí svobody a dalších osob uvedených pod písm. c) a d) výše citovaného ustanovení.
Navrhovatel brojil proti formulaci předmětného ustanovení, které ve své podstatě umožňuje policii odebírat vzorky biologického materiálu mimo jiné i kterékoliv osobě, která byla obviněna nebo jíž bylo ve zkráceném trestním řízení sděleno podezření ze spáchání úmyslného trestného činu. V této souvislosti Ústavní soud poukázal na nezpochybnitelný přínos využití vzorků DNA pro účely vedení efektivního vyšetřování trestné činnosti v kriminalistické nebo policejní praxi, avšak za současného maximálního respektu k ústavně zaručeným základním právům jednotlivce. Ústavní soud však připustil, že se v tomto případě jeví jako nedostatečná dosti stručná právní úprava obsažená v zákoně o Policii, která je pouze doplněna (neveřejnými) interními pokyny policejního prezidenta.
Pokud jde o samotný odběr biologických vzorků prováděný neinvazivní formou, nezasahuje tento do tělesné integrity a neohrožuje zdraví ani důstojnost dotčené osoby, nakolik je odůvodněn legitimním zájmem na ochraně společnosti před pácháním trestných činů.
Ústavní soud se k návrhu Městského soudu v Praze ohledně zrušení napadených ustanovení zákona o Policii pro rozpor s ústavním pořádkem vyjádřil tak, že neshledal v samotném fyzickém odebírání biologických vzorků porušení základního práva na nedotknutelnost osoby podle čl. 7 odst. 1 ani zásah do práva na soukromí podle čl. 10 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod. Odebírání vzorků DNA rovněž dle Ústavního soudu neodporuje čl. 8 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Shodně i napadané ustanovení § 65 odst. 5 stejného zákona připadalo navrhovateli příliš obecné a vágní, nicméně v části navrhující zrušení ustanovení § 65 odst. 5 stejného zákona byl návrh odmítnut pro neoprávněnost navrhovatele.
Závěrem uvádíme, že z textu nálezu Ústavního soudu je patrný stín pochybnosti nad zněním předmětného ustanovení zákona o Policii, a to ve vztahu k riziku jeho nadužívání. Z tohoto důvodu Ústavní soud zdůraznil, že je potřeba aplikovat tento předpis zdrženlivě a zvážit přijetí nového, specializovaného zákona, který by v záležitostech DNA databáze zohlednil například i mezinárodní závazky České republiky, potřeby kriminalistů, ale i práva jednotlivců.
autor: Mgr. Jana Hadová
