Úskalí při úhradě soudního poplatku

Soudní poplatek představuje procesní podmínku v civilním řízení, přičemž jeho řádné uhrazení podmiňuje (zejména ve sporných řízeních) samotné projednání žaloby či jiného návrhu na zahájení řízení a tvoří tak základní předpoklad konečného úspěchu ve věci. Vzhledem k této skutečnosti (s přihlédnutím ke zpřísnění právní úpravy s účinností od 30. září 2017 zákonem č. 296/2017 Sb.) může tento zdánlivě formální aspekt výrazně zkomplikovat, ne-li znemožnit, cestu navrhovatele k uplatnění svého práva prostřednictvím orgánů soudní moci.

Velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu se v rámci nedávného usnesení ze dne 10. dubna 2019, sp. zn. 31 Cdo 3042/2018, zabýval problematikou povahy lhůty k zaplacení soudního poplatku dle § 9 zákona č. 549/1991 Sb., zákona o soudních poplatcích (dále jen „ZSoP“) a dále bližším vymezením okamžiku, kterým skutečně dochází ke splnění povinnosti zaplatit soudní poplatek.

Obecně vzniká povinnost uhradit soudní poplatek již podáním (žaloby, odvolání a jiných procesních podání) ve smyslu § 4 ZSoP, přičemž splatnost soudního poplatku nastává ve smyslu § 7 odst. 1 ZSoP rovněž okamžikem konkrétního podání. Takto přísnou úpravu zmírňuje § 9 odst. 1 ZSoP, který vnáší jistou míru benevolence a ukládá soudům povinnost navrhovatele vyzvat k zaplacení soudního poplatku (nebyl-li zaplacen při podání návrhu) a určit k jejímu splnění lhůtu o délce minimálně 15 dnů. Takto určená lhůta je však lhůtou propadnou, po jejímž uplynutí se k dalšímu placení nepřihlíží, a kromě mimořádných skutečností (např. v případě, že výzva soudu k zaplacení je nesprávná nebo pokud je zmeškání lhůty na straně navrhovatele omluvitelné ve smyslu § 58 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu), nelze takovou situaci napravit.

Navrhovatel by měl tedy vynakládat značnou obezřetnost při dodržování této lhůty a volbě způsobu placení soudního poplatku. V případě platby soudního poplatku v hotovosti zřejmě nevzniknou časté výkladové problémy, naopak mohou nastat v případě bezhotovostního převodu nebo placení soudního poplatku v kolcích zaslaných přímo na příslušném podání, které je zaslané poštou. V případě bezhotovostní platby je poplatková povinnost ve smyslu § 13 odst. 2 ZSoP ve spojení s § 166 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, splněna dnem, kdy byla platba připsána na účet soudu. Ohledně placení kolkovými známkami Nejvyšší soud v uvedené věci uvedl, že se jedná o ekvivalent peněz, a pokud lhůta ve smyslu § 9 ZSoP není lhůtou procesní, musí být soudní poplatek uhrazený touto formou nejpozději poslední den lhůty v dispozici soudu.

V předestřené věci dovolatelka jako původní žalobkyně v řízení neuspěla, když bylo řízení u soudu prvního stupně zastaveno a odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil. V jejím případě byla soudem vyzvána k zaplacení soudního poplatku ve smyslu § 9 odst. 1 ZSoP, přičemž poslední den lhůty připadal na den 20. prosince. Dovolatelka zaplatila soudní poplatek dvěma způsoby, za a) převodem z účtu (připsáno na účet soudu 21. prosince) a za b) v kolcích přilepených na podání podaném poštou dne 20. prosince (tedy v poslední den lhůty, avšak doručeno soudu až 27. prosince). S ohledem na výše předestřené závěry Nejvyšší soud dovolání zamítl jako nedůvodné a dovolatelka tedy nesplnila svou povinnost uhradit soudní poplatek včas.

Obvyklou praxí navrhovatelů v civilních soudních sporech ve vztahu k soudnímu poplatku je počkat na výzvu soudu k jeho zaplacení (někdy je soudní poplatek obtížné vyčíslit a je snazší přenechat tento úkon soudu), ale poté je nezbytné postupovat při samotném placení tak, aby předepsaná částka soudního poplatku byla v poslední den lhůty v dispozici příslušného soudu. Na základě výše uvedeného doporučuje úkonu v podobě placení soudního poplatku věnovat náležitou pozornost a nenechávat jej tzv. „na poslední chvíli“.

autor: Mgr. Tomáš Kadlec