Přistoupení k budoucímu dluhu – judikát Nejvyššího soudu

Nejvyšší soud rozhodnutím ze dne 15.11.2016 pod sp.zn. 32 Cdo 1362/2016 vyslovil tuto právní větu:

Lze-li postoupit pohledávku, která dosud nevznikla, a ručením lze zajistit i závazek (dluh), který vznikne v budoucnu, není důvod bránit přistoupení k peněžitému závazku (dluhu), jenž dosud nevznikl (§ 533, první věta, obč. zák. platného do 31.12.2013 a ust. § 1892 odst. 1 nového občanského zákoníku, platného od 1.1.2014). Okamžik, kdy se osoba přistoupivší k závazku (dluhu) stane dlužníkem, je totožný se vznikem závazku (dluhu), k němuž bylo přistoupeno.

Skutkově se v této záležitosti jednalo o závazek manželů zajistit kolaudaci stavby jejich rodinného domu v určité lhůtě od poskytnutí státní podpory.  V případě porušení tohoto závazku vznikla následně manželům povinnost vrátit státní podporu. Ještě před vznikem povinnosti vrátit státní podporu, v podstatě souběžně s poskytnutím státní podpory, třetí osoba na samostatné listině prohlásila, že přistupuje k závazku manželů vrátit státní podporu v případě, že ve stanovené lhůtě nedojde ke kolaudaci stavby rodinného domu. V rámci žaloby žalovaný tvrdil, že k přistoupení k závazku podle § 533 obč. zák. nemohlo platně dojít, když se jednalo o budoucí závazek, který v době podpisu prohlášení nebyl platný, ani účinný. Nejvyšší soud  v rozsudku sp.zn. 33 Cdo 2035/2011 připustil  možnost přistoupení k závazku, jehož vznik byl vázán na splnění odkládací podmínky ještě před splněním takové podmínky, tj. k závazku, který v době přistoupení ještě nevznikl. Přistoupení k závazku (vedle institutu změny v osobě dlužníka) zároveň plní funkci zajištění pohledávky, neboť dochází k založení dalšího závazkového vztahu mezi věřitelem a osobou, která k závazku přistoupila. Z hlediska ekonomického jej proto lze připodobnit k ručitelskému prohlášení, kdy ručením lze zajistit i závazek, který vznikne v budoucnu nebo jehož vznik je závislý na splnění podmínky. Lze-li postoupit pohledávku, která dosud nevznikla, a lze-li ručením zajistit závazek, který vznikne v budoucnu, není žádný rozumný důvod bránit k přistoupení k peněžitému závazku, který dosud nevznikl. Okamžik přistoupení k závazku (tj. okamžik, kdy se přistoupivší osoba stává dlužníkem), je pak totožný s okamžikem, kdy závazek vznikne. Přistoupí-li tak třetí osoba před tím, než zhotovitel provedl dílo, k závazku objednatele zaplatit cenu za dílo, jehož vznik je podmíněn provedením díla, stává se vedle objednatele dlužníkem okamžikem, kdy bude dílo provedeno.