Změna v moderaci smluvní pokuty

Smluvní strany se mohou držet § 2050 občanského zákoníku „Je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje,“ nebo se mohou dohodnout, že náhrada škody může být vymahatelná vedle smluvní pokuty, nebo že náhrada škody bude zaplacena ve výši překračující výši zaplacené smluvní pokuty.

Podle § 2051 občanského zákoníku může soud na návrh dlužníka snížit výši smluvní pokuty, pokud ji shledá jako nepřiměřeně vysokou. Soud přihlédne k hodnotě a významu zajišťovací povinnosti, a to až do výše škody, jež vznikla do doby rozhodnutí. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1398/2022, návrh dlužníka nemusí být ve formě návrhu na snížení smluvní pokuty – postačí implicitní provedení návrhu, tzn. takový úkon dlužníka, z něhož je patrné, že se dlužník domáhá zamítnutí žaloby z důvodu nepřiměřenosti (velmi vysoké) smluvní pokuty.

Nový rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, vnímaný jako přelomový, mění dosavadní rozhodovací praxi. Na tomto místě je třeba uvést, že smluvní pokuta má několik funkcí, a to funkci preventivní (nátlakovou), paušalizační a sankční. Soud má v daném případě zjišťovat nejdříve funkci smluvní pokuty, a poté posoudit individuální okolnosti případu.

Okolnosti bude soud zkoumat jak ty, které byly známy v době sjednání smluvní pokuty, tak nově i ty, které vznikly v okamžiku porušení smluvní povinnosti a v neposlední řadě též ty, které vznikly později, a to za podmínky, že mají „v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ (např. dodatečně vzniklá újma) a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné“ (viz bod 56. rozsudku). Teprve po posouzení relevantních okolností by měl soud dospět k závěru, zda je výše konkrétního nároku na smluvní pokutu přiměřená či nikoliv.

Tedy až případě, že po tomto posouzení dospěje k závěru o nepřiměřenosti, soud přistoupí ke snížení výše nároku na smluvní pokutu uplatněnou věřitelem.