Soudní dvůr EU mění pravidla hry: Kdy distributor odpovídá za vadný výrobek?

Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) vydal dne 19. prosince 2024 významný rozsudek ve věci C-157/23, který se týká odpovědnosti za vadné výrobky a ochrany spotřebitelů (dále jen „Rozhodnutí SDEU“). Toto Rozhodnutí SDEU rozšiřuje výklad pojmu „výrobce“ v rámci Směrnice Rady 85/374/EHS ze dne 25. července 1985 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se odpovědnosti za vadné výrobky (dále jen „Směrnice“), čímž poskytuje širší ochranu spotřebitelům.

Podle Rozhodnutí SDEU může být dodavatel považován za výrobce, pokud jeho název nebo jiný rozlišovací znak odpovídá názvu výrobce uvedeném na výrobku, i když tento dodavatel na výrobku svůj název fyzicky neuvedl. Tento závěr je důležitý pro zajištění společné a nerozdílné odpovědnosti jak výrobce, tak dodavatele za vadné výrobky, což posiluje ochranu spotřebitelů v Evropské unii.

Pozadí případu: poškozený spotřebitel

Případ, který vedl k Rozhodnutí SDEU, se týká spotřebitele, který v červenci roku 2001 zakoupil motorové vozidlo značky Ford od společnosti Stracciari, autorizovaného prodejce vozů Ford v Itálii. Vozidlo bylo vyrobeno společností Ford Wag, která sídlí v Německu a následně distribuováno na italském trhu prostřednictvím společnosti Ford Italia, oficiálního distributora vozidel značky Ford v Itálii.

V prosinci roku 2001, krátce po zakoupení vozidla, se spotřebitel stal účastníkem dopravní nehody, při které došlo k selhání airbagu. Spotřebitel podal žalobu proti prodejci i společnosti Ford Italia s požadavkem na náhradu škody, kterou utrpěl v důsledku vady na vozidle.

Společnost Ford Italia se však bránila tím, že nenese odpovědnost za vadu airbagu, jelikož vozidlo nebylo vyráběno jí samotnou, ale společností Ford Wag.

Významná otázka pro SDEU

Postoj společnosti Ford Italia vedl italský kasační soud k tomu, že se začal zabývat výkladem pojmu „výrobce“ obsaženým ve Směrnici a zda může být v tomto případě Ford Italia považována za odpovědného výrobce. S ohledem na pochybnosti ohledně výkladu definice pojmu „výrobce“ podle Směrnice se obrátil na SDEU s otázkou, zda dodavatel vadného výrobku, který na výrobku neuvádí svůj vlastní název, ale místo toho používá ochrannou známku výrobce, která se shoduje s názvem distributora, může být považován za „osobu, která vystupuje jako výrobce“ ve smyslu této Směrnice.

Rozhodnutí SDEU

SDEU dospěl k závěru, že pojem „osoba, která vystupuje jako výrobce“, uvedený ve Směrnici, by neměl být vykládán pouze ve vztahu k osobám, které na výrobku fyzicky uvedly svůj název. Podle SDEU tento pojem zahrnuje také dodavatele, jehož název nebo rozlišovací znak odpovídá názvu výrobce uvedeném na výrobku, například prostřednictvím shodné ochranné známky. SDEU zdůraznil, že pokud dodavatel využívá této shody, aby spotřebiteli poskytl dojem, že je odpovědný za jakost výrobku, a vyvolal tak u spotřebitele očekávání srovnatelné s očekáváním, které by měl, kdyby byl výrobek prodáván přímo výrobcem, měl by být považován za „osobu, která vystupuje jako výrobce“. Tato praxe totiž spotřebitelům dává základní právo uplatnit nárok na náhradu škody od dodavatele, a to i v případě, kdy samotný výrobce není přítomen na trhu.

Ochrana spotřebitelů jako hlavní cíl Směrnice

SDEU rovněž uvedl, že jedním z hlavních cílů Směrnice je zajištění ochrany spotřebitelů. Pokud by pojem „výrobce“ nebyl vykládán široce a dodavatel by tak zcela unikl odpovědnosti tím, že by spotřebitele odkázal na výrobce, kterého nemusí spotřebitel znát, mohlo by to ohrozit tento cíl, tedy oslabit ochranu spotřebitelů. Pokud by spotřebitel nemohl snadno zjistit, kdo je skutečným výrobcem, mohlo by to způsobit ztížení jeho přístupu k náhradě škody.

SDEU dodal, že za účelem zajištění ochrany spotřebitele unijní normotvůrce dbal na to, aby odpovědnost „každé osoby, která vystupuje jako výrobce“, byla založena stejně jako odpovědnost „skutečného“ výrobce. Spotřebitel by měl mít možnost uplatnit nárok na plnou náhradu škody jak vůči výrobci, tak vůči dodavateli, a to bez ohledu na to, který z těchto subjektů je skutečně odpovědný za vadu.

Důsledky rozhodnutí pro praxi

Rozhodnutí SDEU má zásadní význam pro právní výklad odpovědnosti za vadné výrobky v rámci Evropské unie. Posiluje ochranu spotřebitelů tím, že zajišťuje, že každý subjekt, který vystupuje jako výrobce, ať už přímo, nebo prostřednictvím odpovídající ochranné známky, nese odpovědnost za kvalitu výrobků, které uvádí na trh.

Předmětné Rozhodnutí SDEU se tak stalo významným krokem k zajištění rovnováhy mezi právní odpovědností výrobců a distributorů a zároveň posílení ochrany spotřebitelů, kteří by jinak mohli čelit obtížím při hledání osoby odpovědné za vady výrobku. Tímto Rozhodnutím SDEU opět potvrdil zásadu, že ochrana práv spotřebitelů je klíčová pro fungování jednotného trhu v Evropské unii.

Pro firmy to však představuje větší právní riziko a nutnost bedlivě sledovat, jak jsou označovány výrobky, které uvádí na trh.

Dále by Vás mohlo zajímat:

Právo vs. provozovatelé: Jaké jsou hranice odpovědnosti za škodu ?

Pokuta za neefektivní obaly: Jak se vyhnout porušení zákona ?

Jak správně označit obchodní sdělení ?