Sjednané plnění vs. poskytnuté plnění ve vztahu k neúměrnému zkrácení
Nejvyšší soud se zabýval ve svém rozsudku ve věci vedené pod sp. zn. 33 Cdo 2313/2023, ze dne 28. května 2024 otázkou relevantních plnění, která mají být pro posuzování neúměrného zkrácení dle § 1793 a násl., zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, rozhodná.
V předmětné věci se jednalo o situaci, kdy žalobce (kupující) a žalovaná (prodávající) spolu uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej vozidla za kupní cenu 357 985 Kč s tím, že žalobci nebylo známo, že vozidlo bylo provozováno jako taxi a že mělo na tachometru podstatně menší nájezd kilometrů, než byla skutečnost - 438 000 namísto 38 470 deklarovaných ve smlouvě. Z posudku ustanoveného znalce bylo vyplynulo, že obvyklá kupní cena předmětného vozidla k datu uzavření smlouvy činila 120 000 Kč.
Soudy prvního i druhého dospěly k závěru, že „rozdíl v nájezdu“ lze hodnotit jako vadu dotčeného vozidla, kterou však žalobce uplatnil opožděně, a proto pozbyl právo na odstoupení od smlouvy a s tím související právo na vydání bezdůvodného obohacení (žalobce uvedenou vadu vytknul až o téměř 1,5 roku poté, co se vozidlo dostalo do jeho dispozice). Odvolací soud však rozhodnutí soudu prvního stupě změnil tak, že kupní smlouvu zrušil, a to z důvodu neúměrného zkrácení v poměru sjednané kupní ceny, tj. částky 357 980 Kč, a obvyklé ceny vozidla v době a místě uzavření kupní smlouvy, jež činila právě pouhých 120 000 Kč.
Nejvyšší soud konstatoval, že v projednávané věci odvolací soud při posouzení otázky, zda došlo k neúměrnému zkrácení žalobce, nevycházel z porovnání plnění sjednaných ve smlouvě, nýbrž porovnával sjednanou kupní cenu se skutečným stavem dotčeného vozidla (vozidla s nájezdem 438 000 km), ač měl porovnávat vozidlo (jeho stav a vlastnosti), k jehož předání se žalovaná ve smlouvě zavázala, což podle zjištění obou nalézacích soudů mělo být vozidlo s nájezdem 38 470 km. Oba soudy proto ve smlouvě sjednanou kupní cenu neporovnávaly s protiplněním, k němuž se žalovaná ve smlouvě zavázala. Hrubý nepoměr je totiž dle názoru Nejvyššího soudu třeba zkoumat ve vztahu k tomu, k čemu se strany zavázaly ve smlouvě.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud rozsudky soudů prvního a druhého stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud rovněž pro úplnost poznamenal, že uvedený přístup se liší od situace při vypořádání smlouvy zrušené například z důvodu neúměrného zkrácení, tedy při vrácení plnění v případě, kdy namísto plnění, které již vydat nelze, náleží peněžitá náhrada.
Zdroje
Fotogalerie
