Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22.9.2016, sp.zn. 21 Cdo 3480/2015

V posuzovaném případě bylo výrokem soudu prvního stupně rozhodnuto o nároku na zaplacení částky ve výši 8.509 EUR složené z více nároků se stejným skutkovým základem. Odvolací soud následně nepřipustil odvolání do části nároku nedosahujícího 10.000,- Kč s odůvodněním, že nepřevyšuje částku 10.000,-Kč a dle § 202 odst. 2 o.s.ř. není odvolání přípustné. Podle § 202 odst. 2 o.s.ř. odvolání není přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000,-Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a pro zmeškání.

Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že v dané věci se nejednalo o řízení o více nárocích se samostatným skutkovým základem, od něhož odvolací soud odvinul svůj závěr o nepřípustnosti odvolání proti výroku rozsudku v části, ve které bylo rozhodnuto o dílčích plněních vyplývajících z dohody uzavřené mezi žalobcem a žalovaným. Nároky se samostatným skutkovým základem z dílčích plnění nečiní totiž ani okolnost, že právo na každé z nich vzniká samostatně v závislosti na provedení jednotlivých služeb a vynaložení souvisejících hotových výdajů ani to, že každé z těchto plnění mohlo být uplatněno samostatnou žalobou.

Nejvyšší soud doplnil, že i kdyby nárok na zaplacení peněžitého plnění ve výši 8.509 EUR, o kterém bylo soudem prvního stupně rozhodnuto, vskutku sestával z více nároků se samostatným skutkovým základem, nebyla by tato okolnost pro posouzení přípustnosti odvolání ve smyslu § 202 odst. 2 o.s.ř. ve vztahu k jednotlivým nárokům významná, neboť z hlediska tohoto ustanovení je rozhodující celková výše peněžitého plnění, o němž bylo rozsudkem rozhodnuto, a nikoliv výše jednotlivých nároků.

Vzhledem k tomu, že celková výše peněžitého plnění, o němž bylo v posuzovaném případě rozhodnuto rozsudkem obvodního soudu, převyšuje 10.000,- Kč, je odvolání proti tomuto rozsudku přípustné i v části, ve které jím bylo rozhodnuto o dílčích plněních vyplývajících z dohody o poskytnutí právních služeb uzavřené mezi žalobcem a žalovanými, jejichž výše jednotlivě nepřevyšuje 10.000,- Kč, a to i kdyby vskutku šlo o nároky se samostatným skutkovým základem.

Poukazuje-li odvolací soud na podporu svého opačného názoru na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu týkající se přípustnosti dovolání, pak přehlíží, že přípustnost dovolání podle § 238 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (do 31.12.2012 srov. § 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř.) je vybudována na jiném základě, než přípustnost odvolání podle § 202 odst. 2 o.s.ř.; ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o.s.ř. totiž odvíjí přípustnost dovolání od dovoláním napadeného výroku rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu, zatímco podle § 202 odst. 2 o.s.ř. se přípustnost odvolání řídí tím, o jakém peněžitém plnění bylo rozsudkem soudu prvního stupně rozhodnuto.

autor: JUDr. Lenka Příkazská