Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 21Cdo 3712/2015, ze dne 14.7.2017

Nejvyšší soud poněkud překvapivě dovodil přechod práv a povinností zaměstnanců dle § 338 dost. 2 a 3 zákoníku práce v důsledku změny nájemce kavárny v obchodním centru, a to na základě právního jednání pronajímatele. Dle názoru, který nejvyšší soud vyslovil, dojde k převodu činnosti zaměstnavatele (nebo části činnosti zaměstnavatele nebo úkolů zaměstnavatele k jinému zaměstnavateli), který má za následek přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů i v případě ukončení nájmu nebytových prostor, v nichž dosavadní zaměstnavatel provozuje svou činnost a uzavření smlouvy o nájmu těchto prostor mezi pronajímatelem a novým nájemcem, který v nich pokračuje v plnění úkolů nebo činnosti dosavadního zaměstnavatele nebo v činnosti obdobného druhu. Nejvyšší soud závěruje, že k převodu činnosti mezi zaměstnavateli, jehož důsledkem je přechod práv a povinností zaměstnanců dle § 338 dost. 2 a 3 zákoníku práce, nemusí být jen smlouva uzavřená mezi dosavadním zaměstnavatelem a přejímajícím zaměstnavatelem, ale jakékoliv právní jednání, na jehož základě dojde k ukončení činnosti jedním zaměstnavatelem a pokračováním v činnosti obdobného druhu jiným zaměstnavatelem. Takovým právním jednáním je dle nejvyššího soudu dokonce právní jednání pronajímatele bez aktivního jednání obou dotčených zaměstnavatelů. V daném případě došlo k ukončení nájemního vztahu k nebytovým prostorám, v nichž zaměstnavatel provozoval kavárnu, ze strany pronajímatele výpovědí z nájmu. Poté pronajímatel uzavřel novou nájemní smlouvu s jiným nájemcem, který v pronajatých prostorách vykonával shodou činnost – totiž provoz kavárny. Prostřednictvím právních jednání pronajímatele pak došlo dle názoru nejvyššího soudu k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů, a to dokonce bez vědomí natož shodné vůle obou zaměstnavatelů a zaměstnanců.   autor: JUDr. Lenka Příkazská