Ochranné známky tvořené barvami: Na co si dát pozor při registraci ?

Na konci loňského roku však Tribunál Soudního dvora Evropské unie rozhodl o neplatnosti ochranné známky společnosti Chiquita Brands LLC, která se sestávala z modrého oválu s vnitřním žlutým pruhem bez dalších grafických či slovních prvků. Ochranná známka byla registrována pro čerstvé ovoce, zeleninu a další produkty (třídy 29, 30, 31 a 32 Niceského třídění). Společnost argumentovala mimo jiné tím, že specifická kombinace barev modré a žluté má rozlišovací způsobilost. Tribunál však tento názor odmítl.

Případ Chiquita a názor soudu

Tribunál EU ve věci barevné ochranné známky společnosti Chiquita uvedl, že barvy samotné mají velice omezenou přirozenou schopnost sdělovat konkrétní informace o původu zboží, pokud nejsou doplněny o grafický nebo slovní prvek. Konkrétně barvy modrá a žlutá jsou pak pro odvětví čerstvého ovoce běžné, a tudíž nemají (až na výjimečné okolnosti) potřebnou rozlišovací způsobilost, tedy jakousi schopnost odlišit původ takto označených výrobků od výrobků jiného producenta.  Spotřebitelé podle Tribunálu nemají ve zvyku usuzovat na původ zboží na základě jeho barvy nebo barvy jeho obalu, pokud zde chybí jakýkoli další, zejména grafický nebo slovní prvek. Uzavřel proto, že barvy samy o sobě se zpravidla jako prostředek identifikace nepoužívají.

Toto rozhodnutí zákonite vyvolává otázku, za jakých okolností mohou být barvy nebo jejich kombinace přece jen považovány za ochrannou známku?

Český právní pohled na barevné ochranné známky

Podle české právní úpravy mohou být barvy nebo jejich kombinace registrovány jako ochranná známka pouze tehdy, pokud disponují dostatečnou rozlišovací způsobilostí. Odstín barvy musí být přesně definován (např. pomocí vzorníku PANTONE nebo CMYK) a prezentován systematicky. Jak uvádí komentované znění zákona o ochranných známkách, samotná přitažlivost barvy obvykle nestačí – rozhodující je jasné a snadno rozpoznatelné grafické provedení, které umožní spotřebitelům odlišit výrobky jednoho výrobce od výrobků konkurenčních.^[1]

Tato poměrně srozumitelná úprava se může zpočátku jevit jako jednoznačná a pro praxi snadno proveditelná. Pokud však zároveň zohledníme shora uvedené rozhodnutí ve věci Chiquita, je náhle zjevné, že samotná realizace zápisu ochranné známky tvořené výlučně barvami může představovat komplikovaný proces s nejistým výsledkem. Pro zápis barevné ochranné známky na území České republiky tak bude stěžejní zejména praxe a názor Úřadu průmyslového vlastnictví (ÚPV) jakožto ústředního orgánu státní správy, do jehož agendy registrace ochranných známek spadá. Rozhodovací praxe ÚPV však v této oblasti prozatím není příliš rozsáhlá, což staví zájemce o předmětnou registraci do poměrně nepříjemné situace.

Postoj Úřadu Evropské unie 

Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) stanoví v metodických pokynech několik klíčových podmínek pro zápis ochranné známky tvořené barvami:

• Ztvárnění barvy nebo kombinace barev musí být jasné a přesné – reprodukce barvy musí být předložena v souboru JPEG nebo na listu formátu A4.
• V případě více barev je nutné znázornit systematické uspořádání barevné kombinace, nikoli jen volné spojení barev vedle sebe.
• Přihlašovatel ochranné známky je povinen předložit odkaz na všeobecně uznávaný kód barvy, např. Pantone, Hex, RAL, RGB nebo CMYK. Pokud kód barvy není uveden v přihlášce, úřad přihlašovatele upozorní na nedostatky a poskytne mu dvouměsíční lhůtu na předložení této informace.
• Pokud známka obsahuje další prvky (např. slova nebo obrázky), nejedná se o barevnou ochrannou známku, ale o obrazovou známku, u které je rozlišovací způsobilost snazší prokázat.

Rozhodovací praxe EUIPO je v problematice našeho tématu přece jen pokročilejší. Tato rozhodnutí pak spolu se shora uvedenými podmínkami a rozhodovací praxí tvoří ucelenější kritéria a příznivější prostředí pro úspěšnou registraci. Například v rozhodnutí ve věci Heidelberger Bauchemie (C-49/02) EUIPO upřesnil svůj požadavek, aby byly barvy tvořící ochrannou známku prezentovány systematicky a stálým způsobem. Pouhé postavení barev vedle sebe bez dalších charakteristických znaků nesplňuje dle předmětného rozhodnutí požadavek přesnosti a stálosti a nemůže mu být proto připsána ochrana, která náleží ochranným známkám. Rozlišovací způsobilost barevných ochranných známek tedy závisí na precizním znázornění a případně konzistentním uspořádání barevné kombinace, které budou vykazovat rozlišovací způsobilost bez podpory dalších vizuálních prvků.

Úspěšné příklady barevných ochranných známek

Ačkoliv registrace barevné ochranné známky představuje náročný proces, existují  úspěšné příklady registrace tohoto typu  označení. Mezi nejznámější případy patří:

• Společnost Kraft Foods Schweiz Holding GmbH a jejich ikonická čokoláda Milka, kterou si většina z nás vybaví pod fialovou barvou, která je pro tuto švýcarskou společnost jako ochranná známka bez textu registrována a chráněna.
• Společnost Hipp & Co, která pod kombinací barev tmavě růžové, modré, oranžové a fialové označuje své výrobky pro kojence a batolata a má ji taktéž registrovanou jako barevnou ochrannou známku.
• FUTBOL CLUB BARCELONA, španělský fotbalový klub, který je každému fotbalovému nadšenci znám pod typickými pravidelně se střídajícími barvami tmavě modré a vínové, jež jsou pro tento klub opět chráněna zápisem barevné ochranné známky.

Závěr

Rozhodnutí Tribunálu ilustruje vysokou náročnost prokazování rozlišovací způsobilosti barev jako ochranných známek. Z hlediska praxe je klíčové zaměřit se na konkrétní grafické provedení a systematičnost užívání barev. Tento přístup podporuje jak ochranu spotřebitele, tak spravedlivou soutěž, přičemž zamezuje neodůvodněnému monopolizování běžných barev na trhu.

V případě registrace barevných ochranných známek proto více než u jiných typů označení doporučujeme důkladně vyhodnotit grafické znázornění,  jakož i rozlišovací způsobilost navrhované známky.

Oblastí průmyslového vlastnictví se zabýváme dlouhodobě, neváhejte se na nás obrátit. 

Dále by Vás mohlo zajímat:

Novela autorského zákona „lex železářství“

Jednotný patent a Jednotný patentový soud

Veřejný pořádek a dobré mravy označení – případ Pablo Escobar

Vliv užití cizojazyčného označení na rozlišovací způsobilost ochranné známky

[1] HORÁČEK, Roman. § 1 [Označení, která mohou tvořit ochrannou známku]. In: HORÁČEK, Roman a kol. Zákon o ochranných známkách / Zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení / Zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 59.