Novinky ve vypořádání společného majetku po rozvodu: Co byste měli vědět?

Vnos či investice a jejich role v rámci vypořádání společného jmění manželů

Význam pojmu „vnos“ a „investice“ lze dovodit z ustanovení § 742 odst. 1 písm. b) a c) občanského zákoníku. V případě investice se jedná o to, co bylo ze společného majetku vynaloženo na výhradní majetek jednoho z manželů. Vnosem pak označujeme to, co bylo z výhradního majetku jednoho z manželů vynaloženo na majetek společný.
Pakliže má mezi manžely (či bývalými manžely) dojít k vypořádání jejich společného jmění manželů a nedohodnou-li se tito jinak, má v případě vnosů právo každý z manželů žádat, aby mu bylo nahrazeno to, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek. V případě investic má naopak každý z manželů povinnost nahradit to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek.

Pojem valorizace 

Problematiku valorizace upravuje již zmiňovaný § 742 v odst. 2, kdy uvádí, že hodnota vnosu či investice se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen. 

Dosavadní soudní praxe

Do přelomového rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 23/24 zastával Nejvyšší soud názor, že k valorizaci vnosů a investic má dojít výhradně v případech, kdy se na tom manželé vzájemně dohodli. Tuto tezi dovozoval z toho, že se v případě dotčeného ustanovení § 742 odst. 2 jedná o tzv. nepravou zakrytou mezeru v právu, kdy je text zákona formulován příliš široce, proto je nutno jej interpretovat úžeji, než jak to vyplývá z jazykového znění tohoto ustanovení. Mimo další argumenty zdůvodňoval Nejvyšší soud svůj výklad tím, že ke zvýšení hodnoty věci dochází často z důvodů nezávislých na účastnících a na provedeném vnosu. Mezi investicí a zvýšením ceny věci proto nemusí být příčinná souvislost.

Zásah Ústavního soudu 

Do shora nastíněné zavedené praxe Nejvyššího soudu, jíž se obecné soudy v rámci vypořádání společného jmění manželů běžně řídily, poměrně razantně zasáhl Ústavní soud svým nálezem sp. zn. Pl. ÚS 23/24. 

V projednávaném případě uzavřel stěžovatel se svou bývalou manželkou v roce 1988 manželství. Dva roky poté stěžovatel (manžel) prodal dům, který vlastnil ještě před uzavřením manželství, přičemž tento dům, ani hotovost, kterou za jeho prodej obdržel, nespadali do SJM. Za prodejem nabyté finanční prostředky koupili manželé rodinný dům, který se stal součástí SJM. Jeho kupní cena činila 171.816 Kč.

V roce 2017 se manželé rozvedli. Toho času měl již rodinný dům hodnotu 9.800.000 Kč. Obecné soudy vycházely v rámci vypořádání SJM v souladu se shora uvedeným názorem Nejvyššího soudu, proto přiznaly manželovi částku 171.816 Kč, kterou v roce 1990 vynaložil na nákup domu a zbylý výtěžek z prodeje domu rozhodli rozdělit mezi oba manžele rovným dílem. Nato se manžel jako stěžovatel obrátil na Ústavní soud, když se s tímto postupem zásadně neztotožňoval.

Dle názoru Ústavního soudu Nejvyšší soud nesprávně dotvořil zákon, aniž by zde pro to byly předpoklady. Tím de facto nahradil vůli zákonodárce svou vlastní vůlí, což mu s ohledem na demokratické politické uspořádání České republiky nepřísluší.  V závěru předmětného nálezu proto Ústavní soud napadená rozhodnutí obecných soudů zrušil a pro další rozhodnutí předeslal, že valorizace vnosu či investice je pravidlem obecným, jak to vyplývá z ust. § 742 odst. 2 občanského zákoníku a takto je k ní třeba v průběhu řízení o vypořádání společného jmění manželů také přistupovat.

Valorizaci vnosu či investice tedy nemusí předcházet dohoda manželů a má k ní v rámci obdobných řízení docházet automaticky.

Dále by vás mohlo zaujímat:

Právní status embrya ve světle asistované reprodukce

Uspokojení pohledávky nezaopatřeného dítěte na výživném z majetku třetí osoby

Je možné vést exekuci na společné jmění manželů, které na základě předmanželské smlouvy nevzniklo?