Nález Ústavního soudu prolomil zákon o svobodném přístupu k informacím

Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti obchodní společnosti ČEZ, a. s. a zrušil rozsudky Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, kterými bylo porušeno základní právo stěžovatelky spol. ČEZ, a. s. na soudní ochranu, právo vlastnit majetek a právo podnikat. Návrh na zrušení § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, ve slovech „a veřejné instituce“ byl odmítnut jako zjevně neopodstatněný. Dle nálezu ÚS je společnost ČEZ, a. s. akciovou společností, která podniká v oblasti výroby a rozvodu elektřiny a tepla a jejím nejvýznamnějším akcionářem je Česká republika. Spolek V havarijní zóně JE Temelín, z. s. (vedlejší účastník řízení) požadoval blíže specifikovanou technickou a technologickou dokumentaci, týkající se činnosti jaderné elektrárny Temelín. Poté, co požadované informace nebyly poskytnuty s ohledem na ochranu obchodního tajemství, podal spolek odvolání, ve kterém odkázal na zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Společnost ČEZ, a. s. odmítla o podaném odvolání rozhodnout a vedlejší účastník se bránil proti jejímu postupu žalobou ve správním soudnictví. Společnost ČEZ, a. s. na základě rozhodnutí správních soudů vydala rozhodnutí, jímž bylo odvolání vedlejšího účastníka zamítnuto z toho důvodu, že většina požadovaných dokumentů měla naplňovat pojmové znaky obchodního tajemství. Jak dále spol. ČEZ, a.s. uvedla, není veřejnou institucí podle § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím, a tedy se na ni nevztahuje povinnost poskytovat informace podle tohoto zákona. Tuto argumentaci uplatňovala i poté, co byla její rozhodnutí k žalobě vedlejšího účastníka Městským soudem v Praze zrušena. Poté, co Nejvyšší správní soud zamítl její kasační stížnost, podala proti rozhodnutím správních soudů ústavní stížnost. ÚS odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí do doby rozhodnutí o ústavní stížnosti. Dle nálezu IV. ÚS 1146/16 ze dne 20.6.2017 dospěl soud k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Ve svém odůvodnění uvedl, že rozšířením výčtu povinných subjektů podle § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, o veřejnou instituci, byl tento zákon doplněn o neurčitý pojem, jehož smyslem je umožnit, aby se povinnost poskytovat informace vztahovala na co nejširší okruh veřejnoprávních subjektů, a to bez ohledu na jejich právní formu, nebo to, zda je jimi vykonávána veřejná správa vrchnostenským nebo nevrchnostenským způsobem. Povinnost těchto subjektů poskytovat informace lze ostatně vyvodit již z práva na informace podle čl. 17 odst. 1 a 5 Listiny základních práv a svobod. „Na rozdíl od veřejnoprávních subjektů, jejichž povinnost poskytovat informace má základ přímo v ústavním pořádku, nelze v případě soukromoprávních subjektů ze zákona dovodit žádná kritéria, na jejichž základě by je bylo možné zařadit mezi veřejné instituce. Definiční znaky, které v minulosti vymezil Ústavní soud ve svých nálezech, měly zamezit právě tomu, aby byl uvedený pojem vztažen na jiné než veřejnoprávní subjekty.“ Přiznání postavení veřejné instituce některému ze soukromoprávních subjektů by tak znamenalo uložení povinnosti v rozporu s čl. 4 odst. 1 Listiny. Dále dle nálezu ÚS „povahu veřejné instituce ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím naopak v žádném případě nelze přiznat obchodní společnosti, jejíž postavení se řídí zákonem o obchodních korporacích (dříve obchodním zákoníkem), pokud by stát, územně samosprávný celek nebo jiný povinný subjekt podle zákona o svobodném přístupu k informacím nebyly jejími jedinými společníky, případně pokud by všichni její společníci nesestávali z těchto subjektů“. Dále ÚS soud konstatoval, že spol. ČEZ, a. s. s ohledem na předmět její činnosti plní určitý veřejný účel, avšak podstata její existence a fungování spočívá především v podnikání, jehož účelem je dosahování zisku. Stěžovatelka se nijak nepodílí na výkonu veřejné moci. Jelikož je spol. ČEZ, a. s. pouze jedním ze soutěžitelů na trhu výrobců a distributorů elektřiny, nejedná se o monopol a povinnost poskytovat informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím by ovlivňovala její postavení v rámci hospodářské soutěže. Lze tedy konstatovat, že v tomto případě nebyly naplněny definiční znaky „veřejné instituce“ a společnosti ČEZ, a. s. byla uložena povinnost, která nemá zákonný základ, když ust. § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím se na ni nevtahuje. ÚS doplnil, že uvedené závěry nebrání tomu, aby jakékoliv obchodní společnosti byla stanovena povinnost poskytovat informace o své činnosti, bude-li na tom dán veřejný zájem. Takováto povinnost však musí být stanovena zákonem.   autor: Mgr. Martina Švestková