Náhrada újmy za duševní poruchu po úmrtí blízkých osob

Při tragické dopravní nehodě zemřela snacha a dvě nezletilá vnoučata stěžovatelky, její syn při nehodě utrpěl těžká zranění s následnou psychickou újmou ze ztráty z rodiny. V návaznosti na nehodu byla u stěžovatelky diagnostikována těžká depresivní porucha, když jejím vlivem poklesla pracovní schopnost stěžovatelky o 70 %, což odpovídá invaliditě III. stupně. V důsledku úmrtí osob blízkých také utrpěl vztah stěžovatelky s jejím manželem.

Soudní spor o náhradu újmy

Stěžovatelka se po pojišťovně domáhala uhrazení náhrady za protrpěné duševní útrapy spojené s úmrtím osob blízkých, nákladů na léčbu duševního onemocnění, které u stěžovatelky propuklo a konečně také náhrady za ztrátu na výdělku z důvodu pracovní neschopnosti stěžovatelky a následné invalidity III. stupně. Pojišťovna odmítla újmu uhradit a stěžovatelce tak nezbylo než se obrátit s žalobou na soud.

Obecné soudy stěžovatelce přiznaly pouze náhradu za protrpěné duševní útrapy ve smyslu ust. § 2959 občanského zákoníku. Ve zbytku byla žaloba stěžovatelky zamítnuta. Odvolací soud zamítl žalobu v části týkající se náhrady léčebných výdajů a ztráty na výdělku z důvodu absence příčinné souvislosti mezi dopravní nehodou (resp. škodním jednáním viníka nehody) a propuknutím duševní poruchy  - tedy následnou újmou stěžovatelky. Konkrétně Městský soud v Praze uvedl, že újma na zdraví stěžovatelky nebyla způsobena přímo škodní událostí (nebyla účastníkem dopravní nehody), ale až následkem této nehody, tudíž mezi vznikem újmy stěžovatelky a dopravní nehodou není příčinná souvislost (ta je dána mezi újmou stěžovatelky a smrtí blízkých osob). Dovolání stěžovatelky bylo odmítnuto. Nejvyšší soud se ztotožnil s názorem odvolacího soudu ohledně příčinné souvislosti a doplnil, že rozvoj duševního onemocnění u pozůstalého (druhotné oběti) v důsledku úmrtí blízkého člověka je důvodem pro „pouhé“ přiměřené zvýšení peněžité náhrady nemajetkové újmy podle § 2959 občanského zákoníku.

Rozhodnutí Ústavního soudu

S rozhodnutím obecných soudů se stěžovatelka nespokojila a podala ústavní stížnost k Ústavnímu soudu. Ústavní soud hned na úvod zpochybnil závěry obecných soudů a konstatoval, že sekundárním obětem může vlivem úmrtí osoby blízké vzniknout nejen újma na soukromém a rodinném životě, (která je nahrazována dle ust. § 2959 občanského zákoníku), ale také újma na zdraví. Následně Ústavní soud zdůraznil, že ust. § 2959 občanského zákoníku nepostihuje situace, kdy „pouhé“ duševní útrapy přerostou v lékařsky diagnostikovanou nemoc a tedy přímý zásah do tělesné a duševní integrity. Pokud se tak stane, tak pouhé navýšení náhrady újmy dle ust. § 2959 občanského zákoníku nemůže nahradit újmu na zdraví, kterou sekundární oběť utrpěla, nadto takto navýšená částka představuje jednorázovou platbu, která není schopna pojmout skutečnost, že stěžovatelka pozbyla podstatnou část svého příjmu. Výše uvedeným postupem tak bylo zasaženo do práva stěžovatelky na ochranu tělesné a duševní integrity a zároveň obecné soudy porušily princip úplné náhrady újmy, který vyplývá z Listiny základních práv a svobod a na jehož řádné dodržování klade Ústavní soud značný důraz.

Ústavní soud také vyslovil své pochybnosti ohledně závěru krajského soudu o absenci příčinné souvislosti mezi dopravní nehodou a újmou stěžovatelky. Podle Ústavního soudu lze rozumně přepokládat, že u sekundárních obětí může právě v důsledku dopravní nehody a smrti osob blízkých dojít k zásahu do tělesné a duševní integrity.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud zrušil rozhodnutí Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze a zdůraznil, že se soudy budou muset opětovně a velmi zevrubně vypořádat s otázkou příčinné souvislosti.

Ústavní soud uzavřel, že si uvědomuje, že zjištění a objektivní prokázání zásahu do  psychického zdraví jedince je velmi obtížné, ovšem právě z tohoto důvodu je nezbytné, aby obecné soudy k přiznávání náhrad přistupovaly velmi opatrně. Podstatné tak bude odlišit lékařsky zjistitelný zásah do tělesné a duševní integrity (zřejmě nejčastěji psychické onemocnění), od "pouhého" zásahu do soukromého a rodinného života.