Možnost obnovy řízení po prohlášení viny: Klíčový nález Ústavního soudu

Ustanovení § 206c odst. 7 trestního řádu uvádí, že skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem. Předmětné ustanovení ovšem neuvádí, zdali se jedná pouze o řádné či dokonce mimořádné opravné prostředky. Ze samotné dikce zákona by se tak mohlo zdát, že skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat žádnými opravnými prostředky (řádnými i mimořádnými). K této problematice se nyní vyjádřil Ústavní soud, konkrétně ve svém nálezu ze dne 16.10.2024, sp. zn. I. ÚS 2299/23.

Rozhodnutí obecných soudů

Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích uznán vinným za drogovou trestnou činnost, za což mu soud uložil podmíněný trest odnětí svobody a peněžitý trest. Zároveň v tomto řízení stěžovatel a jeho odsouzená partnerka prohlásili vinu ve smyslu ust. § 206c trestního řádu. K odvolání státního zástupce byl peněžitý trest zpřísněn.

Po právní moci odsuzujícího rozsudku podal stěžovatel návrh na povolení obnovy řízení. V návrhu stěžovatel tvrdil, že do tehdy učiněného prohlášení viny byl vmanipulován a učinil je pod tlakem spoluodsouzené partnerky. Tlak na stěžovatele měl vyvíjet také jeho obhájce, který ho měl nadto nesprávně poučit o možnosti podání odvolání. Konečně stěžovatel tvrdil, že tehdejší svědci se na něj domluvili, což doložil vzájemnou korespondencí a nahrávkou jejich hovoru.

Okresní soud v Prachaticích návrh na obnovu řízení věcně posoudil a shledal ho nedůvodným, proto návrh zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře. Odvolací soud vytkl okresnímu soudu, že se vůbec návrhem na povolení obnovy věcně zabýval, jelikož takový návrh je s odkazem na ust. § 206c odst. 7 trestního řádu nepřípustný, když předmětné ustanovení výslovně uvádí, že skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem, což zahrnuje jak opravný prostředek řádný, tak mimořádný (mimo jiné obnova).

Stěžovatel se proti shora uvedenému postupu obecných soudů bránil podáním stížnosti k Ústavnímu soudu.

Stanovisko Ústavního soudu

Ústavní soud v prvé řadě zdůraznil, že přijetím prohlášení viny nedochází k prolomení zásady zjištění skutkového stavu bez rozumných pochybností (tzv. princip materiální pravdy), jelikož soud není povinen prohlášení viny přijmout, pokud má o jakémkoliv relevantním aspektu skutkového stavu důvodné pochybnosti. V souladu s tímto výkladem je nutné posuzovat rozsah limitace opravných prostředků v řízení, v němž odsouzený prohlásil vinu.

Dále Ústavní soud konstatoval, že pokud by nebylo možné později zpochybnit mimořádnými opravnými prostředky některé okolnosti přijetí prohlášení viny, tak by uplatnění zásady materiální pravdy, ale i principu presumpce neviny bylo tím obtížněji reálně prosaditelné. Ústavně konformní je tedy restriktivní výklad výluky opravných prostředků dle ust. § 206c odst. 7 trestního řádu.

Vliv judikatury ESLP

Výklad obecných soudů by byl v rozporu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (Natsvlishvili a Togonidze proti Gruzii), která opakovaně zdůraznila, že obsah prohlášení mezi orgány činnými v trestním řízení a obžalovaným (konsenzuální způsoby řešení trestní věci), jakož i proces jejich přijetí musí podléhat dostatečné soudní kontrole.

Ústavní soud se také vyjádřil k nešťastné formulaci ust. § 206c odst. 7 trestního řádu, která může vyvolávat dojem, že se vyloučení opravných prostředků týká veškerých opravných prostředků. V tomto ohledu Ústavní soud odkázal na důvodovou zprávu k novele trestního řádu, která institut prohlášení viny zakotvila do českého právního řádu. V důvodové zprávě se uvádí, že skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadnout odvoláním. Ústavní soud si také pomohl institutem dohody o vině a trestu, jelikož v řízení, jehož předmětem je schválení dohody o vině a trestu uzavřené mezi státním zástupcem a odsouzeným je možné návrh na povolení obnovy řízení podat.

Závěr

I v případě řízení, ve kterém odsouzený prohlásil vinu se později může ukázat, že odsouzený se trestného činu nedopustil nebo že prohlášení viny bylo učiněno pod tíhou tehdejší důkazní nouze či pod nátlakem orgánů činných v trestním řízení nebo jiných osob vystupujících v dané trestní věci s tím, že spolupráce s orgány činnými v trestním řízení mu přinese nižší trest nebo že se vyhne potenciálně traumatizujícímu průběhu trestního řízení. Pro takové případy existuje v českém trestním právu institut obnovy řízení.

S ohledem na shora citovaný nález Ústavního soudu je nyní již postavené najisto, že ani znění ustanovení § 206c odst. 7 trestního řádu nebrání přípustnosti návrhu na povolení obnovy řízení, ve kterém odsouzený prohlásil vinu. To, zda-li bude nakonec obnova povolena je již ovšem na posouzení okolností individuální věci a vyhodnocení důvodnosti návrhu na povolení obnovy obecnými soudy.

Dále by Vás mohlo zajímat:

Náhrada škody v trestním řízení: Jak postupovat?

Trestný čin obecného ohrožení: Co hrozí řidičům za nezodpovědnou jízdu ?

Odkazování poškozeného na občanskoprávní řízení: aneb pohled Ústavního soudu na adhezní řízení