Kdy se promlčí právo odstoupit od smlouvy při nepřetržitém závazku

Spočívá-li obsah závazku v povinnosti nepřetržitě vykonávat určitou činnost (zde - poskytovat zdravotní péči v zařízení), počíná promlčení doba běžet od porušení této povinnosti. Obchodní zákoník v § 392 odst. 1 vychází z konstrukce, podle níž je dobou porušení takové povinnosti okamžik, kdy porušování povinnosti započalo, a od tohoto okamžiku běží jedna jediná promlčecí doba, bez zřetele na to, že porušování povinnosti pokračuje (nadále k němu dochází).

Soudy nižších instancí se mylně domnívaly v řízení o určení vlastnického práva k podniku, že promlčecí doba k právu odstoupit od smlouvy z důvodu porušení povinnosti počala plynout až posledním dnem doby, po níž měla být povinnosti plněna, leč nebyla a současně dovodily, že čtyřletá promlčecí doba k odstoupení od smlouvy počala běžet vždy znovu dnem, ve kterém trvalo porušení povinností žalovanými k zajištění poskytování zdravotní péče.

Nejvyšší soud zdůraznil, že při posouzení počátku běhu promlčecí doby u práva na odstoupení od smlouvy se jedná o jinou situaci, než která byla řešena v rozsudku NS ze dne 29.10.2002, sp. zn. 29 Odo 847/2001 týkající se smluvní pokuty. V případě smluvní pokuty sjednané procentní sazbou ze stanovené částky za každý den prodlení je trvání protiprávního stavu (pokračování v prodlení) předpokladem vzniku práva na smluvní pokutu, připadající na příslušný další den prodlení; za každý další den prodlení vzniká věřiteli další právo na smluvní pokutu. Z toho důvodu NS dovodil, že u práva na zaplacení smluvní pokuty počíná běžet promlčecí doba ve smyslu § 393 ost. 1 obch. zák. nejen prvním dnem prodlení, ale i každým dnem prodlení, za který věřiteli vzniklo právo na smluvní pokutu.

Právo na odstoupení od smlouvy z důvodu porušení povinnosti naproti tomu vznikne, není-li ujednáno jinak, jakmile je povinnost porušena, případně uplynutím dodatečné přiměřené lhůty k jejímu splnění a vznikne takto jednorázově.