K dobré víře při nabytí od nevlastníka podle § 446 Obch. zákoníku

Nejvyšší soud ČR vydal dne 24. 1. 2012 pod sp. zn. 23 Cdo 2569/2010 rozhodnutí, ve kterém se zabýval problematikou dobré víry při nabytí od nevlastníka podle § 446 obch. zákoníku. Dikce ust. § 446 Obch. zákoníku říká, že kupující nabývá vlastnické právo i v případě, kdy prodávající není vlastníkem prodávané věci, ledaže v době, kdy kupující měl vlastnické právo nabýt, věděl nebo vědět měl a mohl, že prodávající není vlastníkem a že není ani oprávněn zbožím nakládat za účelem dalšího prodeje. Nejvyšší soud uzavřel, že při zkoumání dobré víry kupujícího podle § 446 obch. zákoníku je nutné, aby kupující prokázal, že využil dostupné prostředky k tomu, aby se přesvědčil, že prodávající je skutečně vlastníkem prodávané věci, a to např. prověřením osoby prodávajícího, dokladem o předchozím nabytí prodávaného zboží apod. Dané platí zejména tehdy, jsou-li s ohledem na okolnosti případu pochybnosti o dobré víře kupujícího. S ohledem na shora uvedené skutečnosti je tedy evidentní, že pro určení existence dobré víry na straně kupujícího musí kupující prokázat, že využil všechny dostupné prostředky k tomu, aby se přesvědčil, že prodávající je oprávněn převést vlastnictví k předmětnému zboží.

Autor: Mgr. Radka Kurovcová