Důsledky absence účinného doručení evropského platebního rozkazu

Soudní dvůr se v rozsudku ze dne 4.9.2014 ve spojených věcech C-119/13 a C-120/13 zabýval otázkou, zda-li je žalovaný oprávněn požádat o soudní přezkum evropského platebního rozkazu podle čl. 20 nařízení č. 1896/2006 o evropském platebním rozkazu (dále jen „nařízení“) v případě, že mu platební rozkaz nebyl doručen či byl doručen neúčinně, případně jaký je procesně právní následek úspěšnosti žádosti o přezkum.

V této věci pak soudní dvůr dospěl k tomu, že podstata dotazu se týká tohoto, zda musí být nařízení o evropském platebním rozkazu vykládáno v tom smyslu, že se řízení upravená v čl. 16 až 20 nařízení uplatní v případě, kdy platební rozkaz nebyl doručen v souladu s minimálními normami v čl. 13 až 15 nařízení. Dále soudní důvod poukázal na to, že pokud není evropský platební rozkaz doručen způsobem, který splňuje minimální normy stanovené nařízením, žalovaný neobdrží příslušné formuláře k podání odporu a není řádně informován o existenci a důvodech evropského platebního rozkazu vydaného vůči němu, lhůta k podání odporu ani nezačne běžet, čímž je zpochybněna platnost řízení závislých na uplynutí této lhůty, konkrétně prohlášení o vykonatelnosti platebního rozkazu nebo žádost o přezkum.

Tato otázka, vzhledem k tomu, že se jedná o procesní otázku nařízením neupravenou, se s ohledem na čl. 26 nařízení, bude dále řídit vnitrostátním právem daného státu. Soudní dvůr však v této souvislosti zdůraznil, že pokud platební rozkaz nebyl doručen v souladu s minimálními normami stanovenými v nařízení, nelze platební rozkaz prohlásit za vykonatelný, a pokud takové prohlášení vykonatelnosti již bylo učiněno, musí být považováno za neplatné.

autor: Mgr. Martina Jedličková