Doručování písemností zaměstnancům je nově jednodušší

Dnem 30. 7. 2020 nabyla účinnosti novela zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen jako „zákoník práce“),[1] která v reakci na dlouhodobé praktické problémy s doručováním písemností zaměstnancům povinně doručovaným do jejich vlastních rukou[2] zjednodušila postavení zaměstnavatelů, čímž současně významně omezila dosavadní obstrukční možnosti využívané některými zaměstnanci, kteří se převzetí písemností bránili.

Podle dosavadní právní úpravy byla stanovena nepřekročitelná hierarchie ve způsobech doručování. Zaměstnavatel byl primárně povinen písemnost doručit zaměstnanci osobně, a to na pracovišti, v jeho bytě nebo kdekoliv byl zastižen anebo prostřednictvím sítě či služby elektronických komunikací. Teprve za situace, že takové doručení nebylo možné, nastupovalo doručení písemnosti prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, a to pouze takového, jehož podmínky plně odpovídaly zákonným. Především byla v této souvislosti stanovena úložní doba pro případ, že adresát nebyl při pokusu o doručení písemnosti zastižen, v délce 10 pracovních dnů. Současně písemné oznámení o neúspěšném doručení písemnosti muselo obsahovat i poučení o následcích odmítnutí jejího převzetí. Písemnost skrze provozovatele poštovních služeb zaměstnavatelé zasílali na poslední známou adresu zaměstnanců.

Zaměstnavatelé tak byli v důsledku přísných zákonných požadavků, které nadto poměrně formalisticky vykládala soudní praxe,[3] za situace, kdy zaměstnanci nebylo možné písemnost doručit na pracovišti, stavěni v podstatě do role „detektivů“, neboť byli nuceni aktivně prověřovat další možné adresy pobytu zaměstnance a pokoušet se mu doručovat kdekoliv, kde by mohl být zastižen. Teprve poté (při neúspěchu) mohli využít pro doručení písemnosti provozovatele poštovních služeb, přičemž ten nejčastěji využívaný, jakožto výhradní držitel poštovní licence na území České republiky, tj. Česká pošta, s.p., ve svých podmínkách stanovil standardní úložní dobu pro zásilku, jíž adresát nepřevzal, na 15 (kalendářních) dnů. Tato doba nicméně mnohdy nebyla schopna pokrýt zákonnou lhůtu 10 pracovních dnů. Problémy pak přinášel také požadavek písemného poučení o následcích odmítnutí převzetí zásilky. Využívání sítě či služby elektronických komunikací bylo téměř nevyužitelné, když bylo vázáno na výslovný písemný souhlas zaměstnance, který současně musel disponovat uznávaným elektronickým podpisem, a zaměstnavateli musel elektronickou adresu pro doručování poskytnout, přičemž doručení písemnosti touto formou bylo vázáno na potvrzení ze strany zaměstnance zaslané s uznávaným elektronickým podpisem.

Zaměstnavatelé se tak v praxi dlouhodobě potýkali se zásadními potížemi a mnohdy se ocitali v důkazní nouzi, a to dokonce rovněž v těch případech, kdy při doručování písemností zaměstnancům vynaložili značné úsilí. Tento „trend“ novela zákoníku práce podstatně mění.

I po novele nadále zůstává prvořadé doručení písemnosti zaměstnanci osobně na pracovišti. Není-li to ovšem možné, může zaměstnavatel volit ze 4 plnohodnotných alternativ - bez dalšího a zcela libovolně. Takto může zaměstnavatel zaměstnanci písemnost doručit, buďto kdekoliv bude zaměstnanec zastižen, či prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, či prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, anebo prostřednictvím datové schránky. Jinými slovy - zaměstnavatel nově není povinen před využitím doručování prostřednictvím provozovatele poštovních služeb zkoumat jiné možnosti doručení.

Prostřednictvím provozovatele poštovních služeb současně nově zaměstnavatel doručuje písemnost na adresu, kterou mu zaměstnanec písemně sdělil. Zákonodárce tímto část odpovědnosti za řádné doručování písemností přenáší na zaměstnance, který je tak povinen zaměstnavateli nahlašovat správnou a aktuální adresu svého pobytu, resp. adresu, na které si bude doručované zásilky přebírat. Dále došlo ke změně zákonné úložní doby pro případ, že si adresát písemnost nevyzvedne, a to na 15 (kalendářních) dnů. Tímto došlo ke sjednocení se stávajícími podmínkami České pošty, s.p. Současně odpadla povinnost zaměstnavatele zajistit písemné poučení zaměstnance o následcích odmítnutí převzetí písemnosti.

Pro zjednodušení elektronického způsobu doručování písemností byly dále zakotveny zvláštní podmínky pro doručování do datové schránky (má-li ji zaměstnanec zřízenou). Zaměstnanec musí sice rovněž s takovým způsobem doručování vyslovit písemný souhlas, avšak bylo upuštěno od podmínky podepsání písemnosti uznávaným elektronickým podpisem a také podmínky potvrzení převzetí písemnosti zaměstnancem datovou zprávou podepsanou uznávaným elektronickým podpisem. Nově byla zakotvena fikce doručení písemnosti, a to ve lhůtě 10 (kalendářních) dnů od jejího dodání do datové schránky zaměstnance.

Popsané změny v doručování písemností do vlastních rukou zaměstnanců lze jen kvitovat. Při zachování striktních a takto žádoucích pravidel pro doručování - vystavěných na primární odpovědnosti zaměstnavatelů, nicméně s participiální odpovědností zaměstnanců - vyřešily dlouhodobě kritizované praktické potíže a zákonnou úpravu s praxí sjednotily. Jen další praxe nicméně ukáže, zda půjde o řešení definitivní.

autor: Mgr. Ester Šamajová

[1] Novela byla provedena zákonem č. 285/2020 Sb.

[2] Dle ustanovení § 334 odst. 1 zákoníku práce platí: „Písemnosti týkající se vzniku, změn a skončení pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance, důležité písemnosti týkající se odměňování, jimiž jsou mzdový výměr (§ 113 odst. 4) nebo platový výměr (§ 136) a záznam o porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce (dále jen "písemnost"), musí být doručeny zaměstnanci do vlastních rukou.“

[3] Zejména pak mělo-li dojít k náhradnímu doručení, kdy si zaměstnanec písemnost doručovanou prostřednictvím provozovatele poštovních služeb nevyzvedl v úložní době anebo ji odmítl převzít, případně k jejímu převzetí neposkytl nezbytnou součinnost.