Nejvyšší soud řešil popření pohledávky dlužníkem

Nejvyšší soud České republiky se v rámci svého rozsudku č.j. 29 ICdo 121/2016-192, ze dne 29.11.2018, zabýval problematikou vykonatelnosti výpisu z upraveného seznamu přihlášených pohledávek, přičemž judikoval, že i v případě, že dlužníkem popřená pohledávka je zjištěna, ať už proto, že je úpadek řešen konkursem, v jehož rámci nemá popření pohledávky dlužníkem vliv na její zjištění [§ 201 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona], nebo proto, že je úpadek řešen oddlužením a věřitel uspěl se svou určovací žalobou vůči popírajícímu dlužníku [§ 201 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona], má popření pohledávky dlužníkem vždy za následek, že v rozsahu popření není upravený seznam přihlášených pohledávek exekučním titulem. Tento zvláštní důsledek popření pohledávky dlužníkem není možné nijak zvrátit, nelze se mu tedy ubránit ani žalobou o určení pravosti či výše pohledávky; jeho existence aktivní věcnou legitimaci k podání takové žaloby nezakládá. Z toho tedy vyplývá, že jakékoliv popření pohledávky dlužníkem znamená, že po skončení insolvenčního řízení, v rámci kterého nedojde k tomu, že by se z pohledávky věřitele stala naturální obligace, je nutné vůči dlužníkovi podat žalobu na plnění týkající se přihlášené pohledávky.

autor: Mgr. Jakub Jančovič