Nález Ústavního soudu k náhradě za vyvlastněný pozemek

Stěžovatelům byl ve veřejném zájmu v roce 2003 vyvlastněn pozemek. V projednávané věci byla na základě žaloby stěžovatelů rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2013 stanovena výše náhrady za vyvlastnění pozemků v částce 11 139 700 Kč. Tímto rozsudkem bylo nahrazeno rozhodnutí správního úřadu, kterým byla stěžovatelům původně přiznána náhrada za vyvlastněné pozemky ve výši 1 482 000Kč. Právní úprava účinná do dne 30. 6. 2006 byla postavena na tom, že se při stanovení náhrady vychází z ceny „úřední“, až teprve novelizací stavebního zákona zákonem č. 186/2006 Sb., o změně některých zákonů souvisejících s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění, bylo s účinností od 1. 7. 2006 možno přiznat za vyvlastněnou nemovitost cenu obvyklou (tržní). Ústavní soud konstatuje, že krajský soud postupoval správně, pokud postupoval podle právní úpravy účinné v době vyhlášení jeho rozsudku a stěžovateli přiznal náhradu za vyvlastnění ve výši tržní ceny, protože soudní kontrola rozhodnutí orgánu veřejné správy v režimu části páté občanského soudního řádu je konstruována jako nové projednání a rozhodnutí sporu nebo jiné právní věci, o které rozhodl správní orgán, tedy v plné jurisdikci. Lze tedy shrnout, že pokud Vrchní soud a Nejvyšší soud v napadených rozhodnutích vycházely z toho, že bylo nutno určit výši náhrady za vyvlastnění podle právních předpisů účinných v době vyvlastnění, tedy přiznat stěžovatelům cenu „úřední“, takový jejich závěr nejenže není v souladu s ustanovením § 154 odst. 1 občanského soudního řádu, ale není ani v souladu s mezinárodními závazky České republiky v oblasti lidských práv.

autor: Mgr. Radka Kurovcová

Zdroj:    http://www.usoud.cz/aktualne/?tx_ttnews%5Btt_news%5D=4389&cHash=038a483bf5cd2ecb0ede97c4f64599dd