Nález k posuzování mravnosti spotřebitelského úvěru

Ústavní soud nálezem ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, upřesnil podmínky, kdy je nutno považovat smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou.

Ústavní soud předmětným nálezem navázal na svou dřívější judikaturu (představovanou nálezy sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. ÚS 4084/12) a opětovně deklaroval, že nelze poskytovat soudní ochranu subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů - spotřebitelů prostřednictvím smluv rozporných s dobrými mravy. Současně však zpřísnil již vyslovené závěry, kdy je nutno shledat rozpor smluvních ujednání s dobrými mravy.

Doposud byla nemravnost smlouvy jednoznačně konstatována v případech, kdy:

• smlouva byla formulářová, spotřebitel nemohl ovlivnit její obsah a byla mu vnucena nevýhodná ujednání,
• nárok byl zajištěn biankosměnkami,
• nárok byl zajištěn smluvními pokutami ve výši nejméně 30% dlužné částky za krátké prodlení (v řádu dnů).

Když však Krajský soud v Ústí nad Labem posuzoval platnost smlouvy o spotřebitelském úvěru tak, že její ujednání srovnal s těmito kritérii, byl mu Ústavním soudem tento přístup vytknut.

Dle Ústavního soudu nelze považovat smlouvu za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy jen krajních případech a jinak dovozovat její platnost s pouhým odůvodněním, že se jedná o svobodnou vůli dlužníka – spotřebitele, byť lehkovážného. Dle Ústavního soudu musí obecné soudy posuzovat soulad smlouvy s dobrými mravy přísně a zohledňovat širší škálu aspektů. Tímto přístupem by měly obecné soudy vést poskytovatele úvěrů k plnění jejich povinnosti přesvědčivě zkoumat, zda dlužník bude schopen úvěr splatit.

Ústavní soud tak svými závaznými právními závěry odnímá soudní ochranu práv těm subjektům, kteří předem řádně neprověřili schopnost splácet úvěr v budoucnu a nemohli tak úvěr poskytnout s důvěrou v to, že bude řádně splacen. Dle názoru Ústavního soudu je cílem takových subjektů toliko dosažení vlastního zisku prostřednictvím realizace nepřiměřeného zajištění původního dluhu, přičemž však platební neschopnost ohrožuje nejen samotného dlužníka, ale i společnost jako takovou. Právě proto považuje Ústavní soud svůj ochranářský přístup vůči dlužníkům za přiměřený.

autor: Mgr. Martina Sedlářová