Náhrada za duševní útrapy spojené s usmrcením nejbližšího příbuzného

Dne 13.2.2019 byly na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu schváleny právní věty, které by se měly stát vodítkem pro soudy nižších instancí. Mezi jinými Nejvyšší soud judikoval[1], že soudy budou v případě stanovování náhrad za duševní útrapy spojené s usmrcením nejbližšího příbuzného začínat na dvacetinásobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného.  Tato základní částka se týká manželů, rodičů a dětí. Na základě konkrétních okolností pak může soud částku adekvátně snížit či zvýšit. Náhrada se týká případů, kdy je při úmrtí stanoven jeho viník.

Při určení výše náhrady je třeba dle stanoviska Nejvyššího soudu zohlednit okolnosti jak na straně pozůstalého, tak i na straně škůdce.  Na straně pozůstalého je významná zejména intenzita jeho vztahu se zemřelým, věk zemřelého a pozůstalých, případná existenční závislosti na zemřelém a případná jiná satisfakce (např. omluva, trestní odsouzení škůdce), která obvykle není sama o sobě dostačující, její poskytnutí však může mít vliv na snížení peněžitého zadostiučinění. Zohlednit lze rovněž, byl-li pozůstalý očitým svědkem škodní události, byl-li s jejími následky bezprostředně konfrontován či jakým způsobem se o nich dozvěděl.

Kritéria odvozená od osoby škůdce jsou především jeho postoj ke škodní události, dopad události do jeho duševní sféry, forma a míra zavinění a v omezeném rozsahu i majetkové poměry škůdce, které jsou významné pouze z hlediska toho, aby výše náhrady pro něj nepředstavovala likvidační důsledek.

[1] Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.9.2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018

autor: JUDr. Lenka Příkazská