Může zahájení rozhodčího řízení na základě neplatné rozhodčí doložky a na ně navazující exekuce vést ke stavení promlčecí lhůty? Aneb spotřebitelské nebankovní úvěry z pohledu Ústavního soudu.

Jak bylo opakovaně judikováno a sjednocujícím způsobem určeno Nejvyšším soudem usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, je rozhodčí smlouva, která neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc nebo konkrétní způsob jeho určení, nýbrž pouze odkazuje na rozhodčí řád, pro obcházení zákona smlouvou absolutně neplatnou. Jedním z důsledků neplatnosti rozhodčí doložky je okolnost, že rozhodčí nález na základě ní vydaný není způsobilým exekučním titulem. Pokud přesto byla exekuce zahájena a je v ní pokračováno, je nutné ji v každé fázi zastavit pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu, a to i tehdy, jestliže povinný neplatnost rozhodčí doložky v průběhu rozhodčího řízení nenamítal. Není přitom podstatné, že samotný rozhodčí nález nebyl formálně zrušen.

Co se ovšem stane v případě, kdy v důsledku takového zastavení již uběhla doba, která by mohla znamenat promlčení nároku? V aktuálním rozhodnutí se k této otázce vyslovil Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 17.7.2019.

Dle názoru Ústavního soudu, pokud věřitel již v době podání rozhodčí žaloby měl, respektive musel mít vědomost o tom, že rozhodčí nález nemá právní účinky, nebylo jednání věřitele ve vztahu ke spotřebiteli výsledkově „neutrální“, nýbrž bylo motivováno snahou získat vůči němu neoprávněně výhodnější pozici. Ústavní soud uvedl, že není představitelné, aby významný poskytovatel nebankovních úvěrů nebyl seznámen s takto důležitým rozhodnutím bytostně se dotýkajícím jeho podnikání, obzvlášť bylo-li toto rozhodnutí široce diskutováno v odborných i běžných médiích. Takovéto jednání (podání rozhodčí žaloby, nebo zahájení exekuce na základě takto problematického rozhodčího nálezu) naplňuje znaky zneužití práva a nepožívá právní ochrany. Zahájení rozhodčího řízení vede ke stavení promlčecí doby podle § 403 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, a § 14 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, i tehdy, jestliže je později rozhodčí nález zrušen nebo je konstatována jeho nevykonatelnost. To ovšem platí pro věřitele, kteří uplatnili rozhodčí doložku před 11. 5. 2011, tedy přede dnem vydání sjednocujícího usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, které dovodilo neplatnost rozhodčích doložek bez přímého označení rozhodce. Tito věřitelé tak totiž činili v období neustálené změny rozhodovací praxe obecných soudů k rozhodčím doložkám a použije se na ně ustanovení o stavení promlčecí doby.

Neústavní postup (zneužití práva) lze přičítat pouze těm poskytovatelům úvěrů, kteří rozhodčí žaloby podali vědomě po uvedeném datu. S takovýmto postupem nemůže být spjato stavení promlčecích lhůt nejen v předmětném rozhodčím řízení, ale ani v případném navazujícím vykonávacím řízení založeném na (neplatném) rozhodčím nálezu.

Námitka promlčení tak může být shledána při splnění shora uvedených principů jako jednoznačně důvodná.

autor: JUDr. Lenka Příkazská