Mezinárodní ochrana: řádné doručení výzvy k převzetí rozhodnutí

Výzvu k převzetí rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany podle § 24a odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, lze považovat za řádně doručenou pouze tehdy, pokud ji Ministerstvo vnitra doručuje jak samotnému žadateli o mezinárodní ochranu, tak i zmocněnci, který žadatele v řízení zastupuje. Výše citovaná právní věta zazněla v poměrně nedávno vydaném rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 07. 06. 2021, č.j. 1 Azs 41/2021-29 ve věci žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Nejvyšší správní soud se ve svém rozhodnutí přiklonil na stranu žadatelky původem z Ukrajiny, která žádala o udělení mezinárodní ochrany, a to ze zdravotních důvodů, neboť v zemi jejího původu nebylo možné podstoupit lékařský zákrok, jelikož byl v rozporu s její vírou. Ministerstvo vnitra posoudilo tuto žádost s odkazem na ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) a následně ji jako zjevně nedůvodnou zamítlo, neboť shledalo Ukrajinu bezpečnou zemí a současně uvedlo, že žadatelka neprokázala, že v jejím případě tento stát za takovou zemi považovat nelze. Proti tomuto rozhodnutí brojila žadatelka žalobou u Městského soudu v Praze, která však obsahovala převážně jen citaci ustanovení právních předpisů, tj. takový obsah nelze považovat za žalobní body. Jinými slovy se jedná o nedostatek podmínek řízení a jako takový musí být nejpozději ve lhůtě pro podání žaloby odstraněn [1]. Přitom platí, že soud je povinen žalobce (žadatele) vyzvat k opravě nebo odstranění vad podle ustanovení § 37 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, je-li pravděpodobné, že žalobce bude s to žalobu ve lhůtě pro její podání doplnit. Rozhodnutí, proti kterému žadatelka brojila žalobou, bylo žadatelce doručeno v souladu s ustanovením § 24a odst. 2 zákona o azylu, tj. za situace, kdy se nedostavila k převzetí tohoto rozhodnutí, ačkoli ji k tomu žalovaný vyzval, přičemž v souladu s výše citovaným ustanovení nastaly tento den právní účinky rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že žaloba proti tomuto rozhodnutí byla následně podána poslední den, nezbyl v tomto případě prostor pro její případné doplnění. Žadatelka s tímto postupem nesouhlasila a bránila se proti usnesení Městského soudu v Praze o odmítnutí návrhu kasační stížností, ve které uvedla, že vzhledem k tomu, že na rozhodnutí Ministerstva vnitra o zamítnutí žádosti bylo špatně vyznačeno datum nabytí právní moci, tj. takové rozhodnutí bylo označeno datem, ve kterém se nedostavila k převzetí rozhodnutí nikoliv datem, kdy bylo předmětné rozhodnutí doručeno datovou schránkou jejímu právnímu zástupci (což bylo o několik dní později), měla být soudem vyzvána k doplnění žaloby, neboť v takovém případě zde již prostor pro doplnění žaloby byl. Nejvyšší správní soud shrnul, že žadatelka sice byla vyzvána k převzetí rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany, avšak k převzetí se nedostavila. S důsledkem nedostavení se je ze zákona spojována fikce doručení rozhodnutí, přičemž počátek běhu lhůty k podání žaloby, se dle § 24a odst. 3 zákona o azylu váže právě k tomuto dni, nikoli ke dni, kdy je rozhodnutí doručeno právnímu zástupci cizince. I přes výše uvedené Městský soud v Praze pochybil, resp. postupoval v rozporu s níže citovaným ustanovením § 34 odst. 2 správního řádu [2], když doručoval výzvu k převzetí rozhodnutí pouze žadateli a nikoli i jeho právnímu zástupci, byť zákon o azylu žádná pravidla pro doručování nestanovuje [3]. Nejvyšší správní soud uzavřel, že smyslem právního zastoupení je být zastoupen advokátem a platit mu za jeho služby pro jeho orientaci v právním řádu. Nelze než souhlasit se závěry Nejvyššího správního soudu, kdy správně poukázal na skutečnost, že právní zástupce – advokát se v průběhu řízení stává jakýmsi procesním alter egem zastoupeného. Zastoupený na jedné straně očekává, že jej zástupce upozorní na všechna rizika, která mohou vést k negativním důsledkům, neboť zástupce by měl být těchto důsledků znalý. Za tímto účelem však musí být právní zástupce informován o všem, co se v řízení děje. V tomto případě bylo doručení výzvy k převzetí rozhodnutí právnímu zástupci o to významnější, neboť žadatelé o mezinárodní ochranu zpravidla neovládají jazyk a neznají právní řád země, v níž o mezinárodní ochranu žádají.   autor: Mgr. Jana Hadová   [1] § 32 odst. 1 zákona o azylu „Žalobu proti rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany lze podat ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí“ [2] § 34 odst. 2 věta první správního řádu, dle kterého „S výjimkou případů, kdy má zastoupený něco v řízení osobně vykonat, doručují se písemnosti pouze zástupci“ [3] Podle ustanovení § 9 zákona o azylu se v řízení ve věcech mezinárodní ochrany použije správní řád.