K použití zvukového záznamu v občanském soudním řízení

Judikatura dospěla k závěru, že navrhne-li účastník občanského soudního řízení k prokázání svých tvrzení důkaz, který byl pořízen v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, a jehož pořízením nebo opatřením došlo k porušení práv fyzické nebo právnické osoby, soud takový důkaz jako nepřípustný neprovede.

V tomto směru je velice zajímavé rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2018, sp. zn. 21 Cdo 1267/2018, z nějž vyplývá, že v určitých případech takové zvukové záznamy v občanském soudním řízení použít lze. Zvukový záznam lze dle dovolacího soudu jako důkaz provést tehdy, má-li vést k prokázání skutečnosti, kterou nelze prokázat jinak (prostřednictvím důkazů, které nezasahují do absolutních osobnostních práv jiné osoby). Zároveň je vždy třeba poměřovat jednotlivá chráněná práva a zájmy, které se v soukromé sféře střetávají a rozhodnout, který ze zájmů je zájmem převažujícím. Pro takové posouzení nelze zakotvit obecná pravidla a je ho třeba činit vždy v konkrétním případě s přihlédnutím ke všem okolnostem, přičemž toto posouzení je samozřejmě úkolem soudu.

Výše uvedené rozhodnutí tedy otevírá dveře pro použití zvukových záznamů (pořízených bez vědomí nahrávané osoby) v občanských soudních řízeních v určitých odůvodněných případech. Otázkou však zůstává, kde až bude nakonec soudy zakotvena hranice, kterou již nebude možné překročit, když odpovědnost soudů citlivě vážit a poměřovat zájmy stran bude značná.

autor: Mgr. Milan Jelínek