Ústavní soud zrušil zákaz maloobchodu a pokáral vládu

V pondělí 22. 2. 2021 zveřejnil Ústavní soud (dále také jen „ÚS“) odůvodnění rozhodnutí [1] ve věci návrhu skupiny 63 senátorů, kteří se domáhali zrušení části krizových opatření vlády ze závěru roku loňského a počátku roku letošního. Jádrem návrhu senátorů byl plošně stanovený a opakovaně prodlužovaný zákaz maloobchodního prodeje a poskytování služeb v provozovnách až na specifikované výjimky (prodejny potravin, hygienického zboží, lékárny atd.).

Ve stručnosti označili navrhovatelé přístup vlády k zákazu maloobchodního prodeje a poskytování služeb v provozovnách a zejména stanovování výjimek z těchto zákazů za diskriminační, nepřiměřený, iracionální a porušující ústavně zaručená práva. Proti tomu se vymezila vláda tak, že opatření se vztahovala vždy pouze ke krátkým časovým úsekům, k propadu příjmů podnikatelů by došlo i bez zásahů státu a odkázala na webové stránky ministerstva, na nichž mají být neurčitá ustanovení napadených opatřeních dostatečně odůvodněna, jakož i na vyhlášená kompenzační opatření.

Z procesních důvodů byl Ústavní soud byl nucen rozhodovat jen o části návrhu a ve zbytku řízení zastavit, neboť předtím, než rozhodl, pozbyla většina napadených opatření účinnosti. V rámci samotného přezkumu Ústavní soud po provedení testu diskriminace vytknul vládě zejména kompletní rezignaci na odůvodnění přijatých opatření. Ústavnímu soudu vadil paušální zákaz veškerého maloobchodního prodeje a poskytování služeb v provozovnách, stanovené výjimky označil za neodůvodněný telefonní seznam. Důvody k omezení základních práv musejí být dle ÚS rozumné, obecně akceptovatelné a navenek seznatelné; v moderním ústavním státě nesmí být práva a povinnosti jednotlivců regulována pouze na základě politické vůle.

Je-li každý občan oprávněn činit, co není zákonem zakázáno, zároveň nesmí být nucen činit, co zákon neukládá [2], zatímco moc státní (veřejnou) lze uplatňovat pouze v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon [3], nesmí stát tuto základní logiku obrátit. „Nelze tedy právním předpisem obecně a zcela neodůvodněně zakázat „vše“ a formou výjimek pak určité oblasti zasažené zákazem „zpětně povolit“ (opět bez jakéhokoliv odůvodnění). Regulace práv a povinností osob, zejména regulace omezující základní práva a svobody, musí být naopak provedena formou relativně určitých příkazů či zákazů, jež budou odpovídajícím způsobem odůvodněny, a to i za nouzového stavu.“ [4]

Výslovně také ÚS uvedl, že i za situace nedostatku perfektních informací a praktické nejistoty je vyloučeno, aby vláda měla pocit, že může učinit „cokoliv“ a spoléhala pouze na svůj instinkt či politický kompromis. Vláda nese odpovědnost za krizová opatření a v souvislosti s jejich přijímáním musí zohledňovat celkový kontext a dopad těchto opatření v krátkodobém a dlouhodobém hledisku i do dalších oblastí společenského života. Bez poznámky neponechal Ústavní soud ani skutečnost, že na přijetí opatření a jejich dostatečné odůvodnění měla vláda v porovnání s březnem loňského roku dostatek času, jakož i to, že opatřeními stanovený zákaz a výjimky z něj jsou nelogické.

Lakonicky lze výše rozebíraný nález Ústavního soudu shrnout následovně. Pokud vláda měla za to, že je nezbytné zakázat maloobchodní prodej a poskytování služeb v provozovnách v takovém rozsahu, v jakém tak učinila, měla pečlivě, řádně a přesvědčivě odůvodnit, proč se k úplnému zákazu uchýlila. Rozhodla-li se vláda zároveň stanovit ze zákazu výjimky, měla tyto výjimky také vysvětlit a rovněž zdůvodnit. Ani aktuální pandemická situace neospravedlňuje vládu ani jiné orgány veřejné moci k rezignaci na řádné odůvodnění a komunikování důvodů přijatých opatření veřejnosti, a i s ohledem na již téměř rok trvající nepříznivou epidemickou situaci se na pandemii jako na důvod pro nedodržování ústavních zákonů nelze alibisticky vymlouvat.

Rozhodnutí Ústavního soudu nedává „zelenou“ okamžitému otevření uzavřených provozoven, dle Ústavního soudu však představuje memento pro případná další omezující opatření – a úvahy – vlády. V tomto kontextu poukazuji na skutečnost, že aktuálně platná a účinná opatření jsou v zásadě shodná s těmi, která rozebíraným rozhodnutím Ústavní soud zrušil, a to navíc za situace, kdy je u ÚS napadána i ústavnost samotného nouzového stavu vyhlášeného dne 14. 2. 2021.

autor: Mgr. Karolína Foukalová

[1] Pl. ÚS 106/20

[2] čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod

[3] čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod

[4] bod 72. rozhodnutí Ústavního soudu, Pl. ÚS 106/20