Při výkladu smlouvy je nezbytné zohlednit skutečný projev vůle smluvních stran

Nález Ústavního soudu ze dne 22.1.2015 sp.zn. III.ÚS 403/12 týkající se interpretace smlouvy o vytvoření autorského díla – logotypu a rozsahu jeho následného využití obecnými soudy, který zohledňuje ideová východiska nového občanského zákoníku.

Mezi stranami došlo k uzavření smlouvy na vytvoření díla a následnému několikaletému komerčnímu využívání takto vytvořeného logotypu. Následně však došlo ze strany autora logotypu k podání žaloby na zdržení se užití autorského díla s odůvodněním, že smlouva nebyla uzavřena na šíření díla, ale jen vytvoření díla, čemuž odpovídá i výše sjednané ceny. Rozsudkem soudu I. stupně byla žaloba zamítnuta, ale odvolacím soudem byl rozsudek změněn tak, že žalované byla uložena povinnost zdržet se užití díla. Tento právní názor potvrdil i odvolací soud s tím, že mezi stranami nebyla dne 1.6.1998 s ohledem na absenci všech obligatorních náležitostí sjednána platně smlouva o šíření díla ve smyslu § 22 zákona č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon).

V tomto sporu dal Ústavní soud za pravdu straně žalované s vysvětlením, že obecné soudy při interpretaci soukromoprávní smlouvy zcela odhlédly od skutečného projevu vůle smluvních stran, a bez přihlédnutí k dlouholetému chování stran smlouvy, tento projev vůle v textu smlouvy vykládaly izolovaně, přičemž nerespektovaly požadavek výkladu „starého“ práva s přihlédnutím k novým společenským poměrům a hodnotové orientaci „nového“ práva.

autor: Mgr. David Čuda

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *