Metodika Nejvyššího soudu k bolestnému

Nový občanský zákoník s účinností od 1.1.2014 pojímá náhradu nemajetkové újmy na zdraví a při usmrcení (tzv. bolestné) zcela odlišně od dosavadního občanského zákoníku. Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku se k této koncepční změně vyjadřuje následovně: „ rozhodnutí jednotlivého právního případu náleží jen soudci a zákonodárná moc, natož moc výkonná nemá v působnosti nařizovat soudu, jak má jednotlivý případ rozhodnout. Soukromý život je nekonečně variabilní a snaha po jeho nivelizaci v záležitostech tak navýsost individuálních jako jsou bolest, důsledky újmy na zdraví pro další budoucnost postiženého nebo ztráta blízkého člověka není důvodná.“[1]

V souladu s touto koncepční změnou byla k 1.1.2014 ustanovením § 3080 nového občanského zákoníku derogována tzv. náhradová vyhláška[2]. V současnosti jsou tak jedinými kritérii určujícími výši náhrady újmy „plné vyvážení bolesti a další nemajetkové újmy“ a sekundárně „zásady slušnosti“. Tvůrcům nového občanského zákoníku lze přisvědčit, že tyto neurčité pojmy zcela naplní v důvodové zprávě proklamovanou koncepční změnu.

Tato právní úprava však skýtá jistá úskalí. V prvé řadě tato vágní kritéria prakticky znemožňují mimosoudní řešení škodné události, neboť poškozený, škůdce, jejich právní zástupci ani pojistitelé nemají žádnou představu o výši náhrady plně vyvažující danou újmu, což ve svém důsledku znamená nárůst soudních sporů. Druhým úskalím je hrozící nejednotnost rozhodovací praxe soudů, což v konečném důsledku může vést k popření principu legitimního očekávání a předvídatelnosti judikatury zakotvený v ust. § 13 nového občanského zákoníku.[3]

V nastalé situaci tak nezbylo soudní moci, než si detailnější kritéria pro určování spravedlivé náhrady újmy stanovit vlastními silami. Iniciativy se chopil Nejvyšší soud České republiky, neboť jedním z jeho úkolů stanovených zákonem je právě sjednocování judikatury, a ve spolupráci s lékaři, odborníky na medicínské právo i zástupci pojistitelů vypracoval Metodiku k náhradě nemajetkové újmy na zdraví.

Metodika není pramenem práva, není tedy právně závazná. Jedná se pouze o doporučující materiál. Občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu však již soudům nižších stupňů doporučilo, aby při rozhodování sporů tuto metodiku používaly. Závaznost tohoto materiálu je tak dána právě rolí Nejvyššího soudu v soustavě soudů.

Metodika se nevěnuje veškerým možným nárokům plynoucím z újmy na zdraví, vztahuje se pouze na bolest a ztížení pracovního uplatnění. Ostatní nároky – snad prozatím – nejsou metodikou řešeny a poškození tak požadovanou výši náhrady újmy musí vyčíslit dle dvou zákonných kritérií, a to plného vyvážení újmy a zásad slušnosti.

 

autor: Mgr. Martina Šindelková

 

[1] Důvodová zpráva k ust. § 2958 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

[2] Vyhláška č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění

[3] K náhradě nemajetkové újmy na zdraví dle nového občanského zákoníku. Právní rozhledy. 2014, č. 9, s. 1. ISSN 1210-6410.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *