Kdy je možné reklamovat nově zakoupené starší vozidlo?

Pozadí stránky
Kdy je možné reklamovat nově zakoupené starší vozidlo?
8. 9. 2021
Ne každá vada staršího vozidla je způsobená jeho opotřebením. V některých případech se může i na starším vozidle objevit tzv. běžná vada, kterou je možné, v souladu se zněním právních předpisů, ze strany kupujícího i zcela řádně reklamovat. V tomto článku bychom chtěli stručně poukázat na poměrně nedávno vydané rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 3235/2020 ze dne 25. 5. 2021, dle kterého se může kupující domáhat reklamace vady i nově zakoupeného staršího vozidla. Pozornost tomuto rozhodnutí by tak dle našeho názoru měla být věnována nejen kupujícími, ale i samotnými prodávajícími, s ohledem na možnosti kupujících odstoupit z důvodů takové vady staršího vozu od kupní smlouvy, samozřejmě za předchozího předpokladu řádného naplnění podmínek pro odstoupení od smlouvy. Není žádnou novinkou, že odpovědnost za vady koupené věci se vztahuje jak na věci nové, tak i na věci použité. A není ani rozhodující, zda prodávající o takové vadě věci věděl či nikoliv. V případě posuzovaném dovolacím soudem došlo ze strany prodávajícího, vystupujícího jako žalovaný, k podání dovolání proti rozhodnutí soudů nižších stupňů, kterými bylo vyhověno nároku uplatněnému žalobcem. Mezi žalobcem, tzn. kupujícím a žalovaným, tzn. prodávajícím, byla uzavřena kupní smlouva ohledně prodeje vozu roku výroby 2002, a to za ujednanou kupní cenu stanovenou ve výši 55.000,-Kč. Kupující byl prodávajícím ujištěn, že vozidlo má nové brzdy. Vyjma této skutečnosti prodávající neuváděl ani při povinné zkoušce vozidla žádnou jinou vadu, kterou by vozidlo mělo mít. V kupní smlouvě rovněž nebyla žádná vada vozidla specifikována. Žalobce po převzetí vozidla na tomto zjistil větší únik chladící kapaliny a nefunkční alternátor. Po učiněné odborné prohlídce v servisu proto oznámil žalovanému, že vozidlo dle jeho názoru vykazuje podstatné vady (únik chladicí kapaliny způsobený prasklým těsněním pod hlavou motoru, nefunkční alternátor, opotřebení brzdového mechanismu), a proto od kupní smlouvy odstoupil, přičemž ale toto odstoupení od kupní smlouvy nebylo žalovaným akceptováno. Hlavní obranou žalovaného, jakožto prodávajícího, bylo především tvrzení, že se jedná o vady, jejichž výskyt lze s ohledem na stáří vozu u takových starších vozidel běžně očekávat. V rámci dokazování před soudy nižších stupňů bylo za účelem posouzení vady vozidla přistoupeno i k vyhotovení znaleckého posudku. Znalec vyhodnotil shora uvedené vady na vozidle následovně: „Vada spočívající v úniku chladicí kapaliny v důsledku prasklého těsnění pod hlavou motoru se jeví jako nejpravděpodobnější příčina úniku chladicí kapaliny. Jde o nikoliv atypickou vadu u vozidla tohoto stáří.“ Současně ale znalec vyloučil, že by tato vada byla způsobena opotřebením. V této souvislosti znalec uvedl, že se jedná o důsledek namáhání vlivem vysokých teplot a tlaku. „Spolu s nefunkčním alternátorem se jedná o vadu, která znemožňuje provoz vozidla. Ohledně vady brzd, spočívající v opotřebení tlouštěk činných ploch brzdových kotoučků a destiček, znalec zjistil, že jejich stav neodpovídá tvrzení žalovaného o jejich výměně.“ Odvolací soud proto dovodil, že žalobcem vytknuté vady, jež se na vozidle vyskytovaly v době jeho převzetí, zakládají podstatné porušení smlouvy, takže žalobce důvodně od kupní smlouvy odstoupil podle § 2106 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“). Žalovaný proti rozhodnutí odvolacího soudu podal dovolání, které odůvodnil dosud neřešenou hmotně-právní otázkou následujícího znění: „Je únik chladící kapaliny u ojetého automobilu vadou zakládací podstatné porušení kupní smlouvy, když se jedná o obvyklou vadu tohoto typu vozidla?“ Podle § 2084 OZ je povinností prodávajícího upozornit kupujícího při sjednávání kupní smlouvy na vady věci, o nichž ví. Podle § 2095 OZ je dále povinností prodávajícího odevzdat kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení. Nejsou-li jakost a provedení ujednány, plní prodávající v jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy. Není – li tento účel plnění ve smlouvě sjednán, pak  pro účel obvyklý. Podle § 2099 odst. 1 OZ platí, že věc je posouzena jako vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 a 2096. Za vadu se považuje i plnění jiné věci. Za vadu se považují i vady v dokladech nutných pro užívání věci. Podle § 2106 odst. 1 OZ platí, že pokud je vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující následující možnosti:
  1. a) trvat na odstranění vady dodáním nové věci bez vady nebo dodáním chybějící věci,
  2. b) trvat na odstranění vady opravou věci,
  3. c) požadovat přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo
  4. d) odstoupit od smlouvy.
Podle § 2002 odst. 1 věta druhá OZ se za podstatné porušení smlouvy považuje takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není. Právní úprava obsažená OZ vychází z předpokladu, že v kupní smlouvě bude obsaženo i ujednání ohledně požadovaného množství, ale právě i jakosti a provedení předmětu koupě (věci), nicméně tato ujednání nejsou obligatorními náležitostmi kupní smlouvy. Pojem „jakost“ věci je definován jako kvalita z hlediska užitných vlastností předmětu koupě. Pod pojmem provedení věci lze podřadit její vzhled, resp. design, případně též technickou úroveň. V případech, kdy jakost a provedení věci nejsou v kupní smlouvě stranami ujednány, je postup takový, že ze strany prodávajícího má být plněno v jakosti a provedení vhodném pro účel patrný ze smlouvy, případně pro obvyklý účel. Při absenci určení jakosti a provedení předmětu koupě je nezbytné hledat „vzor“ pro jejich určení v účelu dané smlouvy, a teprve v případě, že takovýto účel ze smlouvy není zjistitelný či jej nelze pro určení jakosti a provedení použít, použije se jako kritérium účel obvyklý pro daný předmět koupě, tedy účel, k němuž se zpravidla užívá. Podle nynější právní úpravy obsažené v § 2095 ve spojení s § 2099 odst. 1 OZ proto platí, že prodávající má povinnost odevzdat kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení; nejsou-li jakost a provedení ujednány, plní prodávající v jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy, jinak pro účel obvyklý. Nemá-li věc stanovené vlastnosti, je vadná. Posouzení, zda předmět koupě je v „ujednaném množství, jakosti a provedení“ nebo zda je v „jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy“, nebo „v jakosti pro účel obvyklý“ bude odvislé vždy od konkrétních skutkových okolností dané věci. Odpovědnost za vady koupené věci se vztahuje jak na nové, tak i na použité věci, a není rozhodující, zda prodávající o takové vadě věděl. I prodávaná použitá či starší věc musí mít obvyklé vlastnosti odpovídající jejímu stáří a běžnému opotřebení, nikoliv ovšem takové vady, které brání jejímu užití v souladu s kupní smlouvou, nebo k účelu stanovenému kupní smlouvou nebo k účelu, k němuž se taková věc obvykle užívá. Jinak řečeno v případě prodeje použité (starší) věci prodávající odpovídá pouze za vady, které měla věc v momentě jejího převzetí, a to ještě jen za takové, které neodpovídají míře jejího používání nebo obvyklého opotřebení. Ze shora uvedeného je proto možné dovodit, že pokud je předmětem prodeje starší motorové vozidlo, nelze jeho běžné opotřebení, jímž se rozumí opotřebení odpovídající stáří vozidla, počtu najetých kilometrů a běžnému způsobu užívání i údržby vozidla, považovat za jeho vadu. V projednávané věci si ale strany kupní smlouvy v předmětné smlouvě neujednaly žádné zvláštní vlastnosti předmětu koupě, např. že předmětem koupě je vozidlo za hranicí své životnosti či vozidlo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích. Uvedeným zjištěním proto odpovídá závěr, že žalobce dotyčné vozidlo kupoval za účelem jeho provozování na pozemních komunikacích. Ostatně jiný účel zakoupení vozidla žádný z účastníků v průběhu řízení netvrdil. Žalovaný ani žalobce na žádné vady, jež by uvedenému účelu provozování vozidla na pozemních komunikacích bránily, neupozornil. Znalcem bylo potvrzeno, že únik chladicí kapaliny, jehož příčinou je prasklé těsnění pod hlavou motoru, a nefunkční alternátor jsou vadami, které provoz vozidla znemožňují. Proto Nejvyšší soud ČR dovodil, že nic nelze vytknout závěru odvolacího soudu, že tyto vady (řádně a včas vytknuté) představují podstatné porušení kupní smlouvy, odůvodňující odstoupení kupujícího od kupní smlouvy. Únik chladicí kapaliny způsobený prasklým těsněním pod hlavou motoru jako vada, pro kterou vozidlo není způsobilé k provozu, totiž představuje nedostatek vlastností, jež se u věcí téhož druhu a stáří obecně předpokládají a jejichž absencí je využití věci k danému účelu nikoliv nepodstatně sníženo. Jinak řečeno předmět koupě (věc) má vady bránící tomu, aby ji kupující užíval k účelu dle kupní smlouvy. To tedy znamená, že za projev běžného opotřebení u staršího vozidla nelze považovat vadu, pro kterou je vozidlo technicky nezpůsobilé k provozu, pokud z ujednání nebo z účelu patrného z kupní smlouvy výslovně nevyplývá, že předmětem koupě není vozidlo technicky nezpůsobilé k provozu. V daném případě proto Nejvyšší soud dovodil, že pokud je vozidlo nezpůsobilé k provozu, pak vada, pro kterou je takové vozidlo technicky nezpůsobilé k provozu, zakládá odpovědnost prodávajícího z vadného plnění, neboť vozidlo jako předmět koupě nemá vlastnosti v kupní smlouvě ujednané nebo vlastnosti vhodné pro účel ze smlouvy patrný či obvyklý. Argumentace žalovaného, že únik chladicí kapaliny je obvyklou vlastností dotyčného vozidla s ohledem na jeho stáří a míru opotřebení, nemohla dle Nejvyššího soudu ČR obstát z důvodu, že znalec sice připustil, že taková vada u dotyčného vozidla není neobvyklá; znalec ale otázku možného opotřebení zcela vyloučil a dotyčnou vadu nevyhodnotil jako obvyklou vlastnost vozidla či jako projev běžného opotřebení, ale jako faktickou vadu, pro kterou vozidlo nebylo způsobilé k provozu. Závěr Nejvyššího soudu ČR je v daném případě tedy takový, že pokud je předmětem koupě starší vozidlo, nelze jeho běžné (obvyklé) opotřebení, jež vzhledem k obvyklé době životnosti či jeho částí odpovídá jeho stáří, počtu ujetých kilometrů, běžným provozním podmínkám a běžnému způsobu používání i údržby, považovat za jeho vadu.   Za vadu by bylo možné považovat teprve takový stupeň opotřebení, jež je podstatně pokročilejší, než by odpovídalo uvedeným hlediskům. Za projev běžného opotřebení u starší věci však nelze považovat vadu, pro kterou věc nemůže sloužit účelu sjednanému či vyplývajícímu z kupní smlouvy. Za projev běžného opotřebení u staršího vozidla proto nelze považovat vadu, pro kterou je vozidlo technicky nezpůsobilé k provozu, pokud z ujednání nebo z účelu patrného ze smlouvy výslovně nevyplývá, že předmětem koupě není vozidlo technicky nezpůsobilé k provozu. Stranám kupní smlouvy, na základě které, má docházet k převodu vlastnického práva ke staršímu vozidlu lze proto s ohledem na shora uvedené jednoznačně doporučit věnovat zvýšenou pozornost textaci ujednání obsažených v kupní smlouvě, přičemž tato ujednání by měla být zcela jednoznačná a srozumitelná oběma smluvním stranám. Proto doporučujeme, a to nejen při zamýšlení koupě starší ho vozidla, obrátit se raději na specializované odborníky, kteří mohou ve výsledku oběma stranám smlouvy ušetřit nemalé starosti při případném uplatnění možné reklamace kupované věci. autor: Mgr. Klára Voznicová  

Vaše osobní údaje jsou u nás v bezpečí. Více informací o našich zásadách ochrany osobních údajů.